Rocco a jeho bratři

(1001) "...and he acts like there's a curse on him." Tak tomu říkám spektakulární příběh o bratřích. Rocco mě dojímal celou dobu, ale kdo by byl býval řekl, že i nakonec ten Simone mi sevře srdíčko. Jak byl zlomený a rozesmátý jako děcko v té hospodě. Měla jsem velký požitek z jejich sledování, ale ještě větší z osnování mých vlastních plánů pro jejich charaktery - hodnotím to tedy tak, že pro mne film trošku zestárl a už není stoprocentní. (04.02.2015)

Celkom zaujímavý rodinný príbeh, aj keď miestami bolo konanie postav dosť nepochopiteľné, obzvlášť Rocca a Simoneho. Čo ma však odradilo dať vyššie hodnotenie, boli až prehnané teatrálne výstupy väčšiny zúčastnených hercov. Síce to tak trochu patrí k starším talianskym filmom, no pri scéne v byte 10 minút pred koncom, keď každý kričí a reve, som už mal toho dosť. Inak tu ale bola najteatrálnejšia a teda aj najtalianskejšia prekvapujúco Annie Girardot, pri ktorej som tiež občas nevedel, či sa smiať. (01.08.2015)

Vrcholný zážitek letošní LFŠ. Vzhledem ke stopáži a k jistým nejasným očekáváním stran mého prvního Viscontiho (pozdě, já vím...) jsem očekával pomalou inteleguání záležitost, kterou se bude nutné trochu prokousávat. Ale dostal jsem napínavý, jímavý a zároveň hloubavý film od první minuty. A bože - to snímání. Viscontiho dvorní kameraman Guiseppe Rotunno natočil Rocca tak, že by se dalo každé políčko filmu zarámovat a věšet na zeď. Namontování Dostojevského a Bible (jak o tom trefně ve svém komentáři hovoří Vypravěč) na příběh ze současné Itálie z filmu sice trochu čouhá, ale funguje to. Visconti ve svém vrcholném snímku hledá a obnažuje kořeny lidského zla, ale zároveň měří každé postavě i podíl na něm. Na svém divákovi pak nechává, jak rozřeší úvahu, zda je horší pasivní přístup Victora, Simoneho hrubiánská touha po přepychu, Roccovo (aka Aljošovo) věčné ustupování nebo celoživotní slabost prostitutky Nadi. (02.08.2016)

Každá bratská láska v sebe ukrýva diablika Kainovej túžby po odstránení milovanej a milujúcej konkurencie. Či už násilím, manipuláciou so slovami alebo empatiou. Visconti túto blízkosť protikladov pochopil a okolo nej vystaval príbeh piatich bratov a ich matky. Po smrti otca sa vydávajú do veľkého mesta, aby sa nejako pretĺkli. Vzťahy medzi bratmi diktované podmienkami, ktoré im pre život a prácu ponúka mesto a ich dôsledky sú ústredným motívom celej ságy. Veľká kinematografia! (28.07.2015)

Těchto několik listů z kroniky běžné italské rodiny mne k sobě připoutalo tím, jak se v nich propracovávají (imaginativně, psychologicky i kompozičně) jejich základní duchovní motivy (sebeobětování, odpuštění a láska). Viscontimu se podařilo nahlédnout je panoramaticky, v jejich odvěkosti (posilované biblickými aluzemi) i detailně v jejich mnohotvářnosti (např. oběť Rocca a oběť Nadi nejsou identické, byť v obou případech je ničícím nástrojem Roccův bratr Simone a u obou obětujících se se utvářejí figurální paralely s Ježíšem Kristem, z nichž ta Nadina, jejíž smrt je dokonanou pomstou – doslovná, s rozpaženýma rukama – je vědomou parafrází Ukřižování, navozující atmosféru žaloby a připomínající její předešlé „magdalenské“ pokání). Visconti v naturalistickém pohledu na proměňování (venkovských) charakterů vlivem velkoměsta tedy neustává na zobrazování městského patologična, ale podřazuje jeho chaos duchovním vlnám, povstávajícím v nitrech lidí. (26.05.2009)