Zítra se bude tančit všude

Na absolutórium to nemá ani v jednej škále hodnotiaceho spektra. Predsa len, humor nechceného pôsobí. Úsmevy - tie sa vždy dokážu preniesť na príjemcu, navyše, ak prekvapivo nepôsobia nejako extra silene. Celé je to aj príjemne internacionálne, s túžbou celosvetového mieru (pod červenou zástavou - ako inak). Striedajú sa prostredia, štáty, mestá. Z čias, keď sa ešte v nich objímali čínski komunisti s tými sovietskymi. Do toho černosi, Indovia, Kórejci a tak. Klasická schéma vše objímajúceho optimizmu a budovania, do ktorého vždy zasiahne nejaký výstredný vrták, čo je ku koncu súdruhmi a súdružkami spacifikovaný, tu bola naplnená bezo zvyšku. Toľko ku kladom. Ak ale je niečo k porovnaniu, čo sa týka pomerne špecifického žánru folklórne budovateľského propagandistického filmu, tak ma napadá slovenská Rodná zem, zhruba z toho istého obdobia. No a tá víťazí, čo sa týka spevov, tancov, choreografie, deja, prírody, hereckej aj formálnej stránky, na plnej čiare. Takže fajn, možno sa bude zajtra tancovať, kde sa len pozriem, no z úrovne, akou to bolo nakrútené mi nohy naopak, riadne zdreveneli. (04.02.2021)

A třeba mě ukamenujte, já při tom filmu brečel dojetím i smutkem. Byl to nádherný sen vytvořit po letech válečných hrůz svět, v němž si všichni budou přáteli, bratry, soudruhy, svět, který už nikdy nepozná válečné ničení a v němž bude mít každý možnost seberealizace. Sen o novém člověku, kterého vytvoří nová společnost, společnost bez společenských rozdílů, v níž nebude hrát roli majetek, ale skutečná hodnota tvůrčí lidské práce. Kdyby to bylo tak jednoduché... ale to je na dlouhé rozbory. Samozřejmě, jistá šablona zde sehrávala svou roli, ale tehdejší tvůrci skutečně v tu lepší budoucnost, kterou budovali naši dědové a otcové, pevně věřili. Film se odehrává v době mezi třemi Světovými festivaly mládeže a studentstva. Může dnes někdo něco mít proti tomu, aby se mladí lidé všech ras a národů takhle setkávali a ukázali, co dovedou? "Z národů ač jsme různých..." Nádherná idea. Závěrečný tanec, v němž se mladí vzdávají lákadlům dolarů, to je přesně to, co i dnes cítím jako své vlastní. A konečně - kam se ztratil krásný český a moravský folklór, dědictví naší minulosti. Z toho je mi taky hodně smutno. (04.12.2014)

Názorná filmová ukázka dějin, která je zobrazená líbivou formou na objednávku tehdejšího režimu, neboli strašná sračka u které se člověk musí ironicky jen smát. Celou dobu poslouchat takové kecy jako "My chceme mír." /// "Všichni chceme jedno - naučit lidi se nově radovat - tančit, zpívat, ale to napřed znamená, že každý z nás se musí stát novým člověkem." /// "Všechny vás zveme na svatbu." /// "Můžete bydlet u nás v chalupě." (ačkoliv se vidí poprvé), mě už opravdu lezlo na nervy. Co mne ovšem nejvíce rozzuřilo, tak to byla maškara v samotném závěru, která měla na sobě bílý oblek s atomovkou. Všichni v tu dobu zvážnili a báli se jí, jakoby si vůbec neuvědomovali, že v tuhle dobu měl i Sovětský svaz atomovku a bezesporu byl jediným, kdo by ji použil. Holt takové propagandistické kidy si tehdejší režim žádal a my můžeme být jen rádi, že jsme tohle nepoznali. Ovšem zároveň mě také pobavilo ono plkání staré babky a dědka na Valašsku a také samotný začátek, kdy všichni na jevišti skáčou výš než Pérák SS z dílny Jiřího Trnky. Dokonce jsem si říkal, že ten sebou za chvilku práskne a sletí z pódia. Jediné, kvůli čemu můžeme poděkovat tomuto filmu, je to, že díky němu v závěru vidíme Berlín zdemolovaný válkou. [996. hodnocení, 105. komentář, 18%, 121. nejhorší film] (21.08.2019)

V roce vzniku tohohle filmu jsem maturovala a představte si, že tento film bylo nutno povinně navštívit, takže celá třída nebo dvě maturitní třídy zaplnily téměř prázdný kinosál. Hrůza !!! To se nešlo ani nudit. Chroustali jsme bonbony (křupky tenkrát nebyly) nebo jablka, ale kdybyste mě zabili, tak nevím oč tam šlo. Hrálo se a zpívalo. Ale děj ? No kvůli vzpomínce dávám 1*. Za víc to fakt nestálo. (08.10.2007)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)