Zítra se bude tančit všude

Je to barevné, je to zábavné (pochopitelně jinak, než chtěli tvůrci), plné schůzování členů SSM a nablble optimistických úsměvů, které asi hercům po natáčení museli kroutit do normálního výrazu, ale nijak zvlášť jsem netrpěl. *** ----- Původně jsem viděl "director's cut" z dvacet let staré VHSky nahrané z televize, ke kterému se vztahuje výše uvedené. Verze vydaná na DVD není zábavná ani omylem a nepomůže ani to, že chybějící scény jsou tu jako bonusy. (19.11.2009)

Budovateľská utópia. Až človeka zamrzí, že musíme žiť v tomto korporátnokapitalistickom kryptofašistickom slize :-). Mrzelo ma, že Ruda je fašista :-(. Potešilo ma, že Rozárka a Lojza sa nakoniec vezmú :-). Panda! Atomebombe! Klement! Fresh, cool & crazy! Update: S dalsou odzitou petiletkou v korporatno-kapitalistickom slize, a narastajucimi fasistickymi tendenciami v mainstreamovej spolocnosti, so slzou v oku a pesnickou na perach plne ocenujem piatimi cervenymi hviezdami na vecne casy.. :D MY TEN SOCIALISMUS RAZ VYBUDUJEME!!! (26.01.2013)

No teda protancovat dvě hodiny je i na mě moc. Zkrátit stopáž o půl hodiny jdu možnái na dvě. Ano agitka jak vyšitá, no a co, taková byla doba. Dnes už to působý dost směšně a zároveň i děsivě. V souboru je záškodník co nechce do Svazu mládeže a taky škodí, ale je bzro přiztižen a vyhozen, nakonec se jde zachránit útěkem do Západního Německa a už je to hned fašista. Zvláštní je závěr kdy za zpěvu písně "Vlajky rudé" a záběrech na manifestaci jsou v průvodu vlajky USA. Že by záměr a nebo udělali soudruzi chybu? V každém případě, je úsměvné vidět začínající herce skřehotat a stále se usmívat a hledět k světlým zítřkům. (26.11.2009)

„Až bude na celém světě mír, bude se všude tančit" to je hlavní motto filmu „Zítra se bude tančit všude". Mír to je radost, mír to je štěstí, mír to je láska, mír to je pokojná práce. Chtěli jsme udělat radostný film o šťastných lidech práce. I tanec a píseň znamená mír, proto jsme točili film roztančený, rozezpívaný, který by ukázal na životě našich nových mladých lidí kus bohatství našeho lidového umění i krásu naší přírody, kde se toto umění zrodilo. Od valašských hor až do Berlína provázíme naše mladé s jejich písněmi a tanci od horských samot až do obrovského velkoměsta, které se roku 1951 na čtrnáct dní stalo hlavním městem světového mládí. Chtěli jsme ukázat životní optimismus, radost a v neposlední řadě i hrdost mladých občanů naší lidově demokratické republiky. Chtěli jsme udělat film o lidech vroucích, hluboce lidských, ochotných pochopit chyby a pomoci v nich, o lidech citových, milujících a milovaných, neboť jenom takoví se mohou stát statečnými bojovníky za štěstí lidstva. Režisér VI. Vlček, laureát Stalinovy ceny. Filmový přehled 40/1952 (15.01.2008)

Hle, smazána propast mezi lidem a vědou, pražským budovatelstvím a klidem nádherných valašských kopců, navzdory chacharovi Trumanovi a jeho báječně dekadentnímu spojenci Rudovi, ztvárněnému Adamírou. Lidový tanec a píseň katalyzátorem vítězství pokroku. Obyčejný příběh, který přináší právě jen dobová schémata (pro někoho nepřekonatelná), ale udržuje si jistý standard vyprávění, urážející spíše naivitou než ponurým budovatelstvím, občasnými dobovými hity než lidovými i umělými písničkami v podání mládežnických folkloristů (21.01.2014)