Dým bramborové natě

Cožpak o to, František Vláčil a jeho kouzlení s kamerou a vytváření atmosféry je z filmu zřetelně cítit, nicméně přes všechno jeho mistrovství a přítomnost Rudolfa Hrušínského, který téměř nezmizí z hledáčku kamery, se jedná o film, který se ani vzdáleně neblíží kvalitám Vláčilových filmů z předchozího desetiletí. Vláčil sice z problematické předlohy získal, co mohl, ale 70. léta se skrytou cenzurou a autocenzurou ve spojení s celkově pokřivenou dobou nejrůznějšími dohlížecími komisemi a zákazy zkrátka udělaly svoje. Za vidění tenhle kousek stojí, ale nemůžu si pomoct, oproti nedávno zhlédnuté Adelheid je to jen poloviční zážitek. Celkový dojem: 60 %. (29.01.2012)

Když jsem si dal ze zvědavosti Dým bramborové natě, tak nějak jsem si v duchu říkal, že už jdu cestou opravdovýho filmovýho gurmána, labužníka a fajnšmekra. Po dokoukání jsem usoudil, že to byla moje mylná domněnka, že na to prostě nemám... Nicméně pan Hrušínský je genialita sama o sobě a díky němu mají filmy tak vysokou kvalitu, jakou mají! 65% (19.10.2020)

Těžce nedotažený film, kterému bych rád dal více hvězd ale nemohu. Je v něm příliš mnoho neuzavřeného, nevyřčeného a pár skvělých záběrů (blikající majáček se stožáry vysokého napětí v pozadí) a velmi dobrých hereckých výkonů (Hrušinský) to nezachrání. Navíc mi přijde, že emigrace je zde vykrelesena přesně tak, jak režim v té době chtěl. Zlá manželka tlačící svého neambiciozního muže na post/y zaručující cestování za hranice, se ukáže jako proradná bestie s klidným srdcem řešící svou touhu po západě opuštěním hl. postavy. Zhrzený manžel po této zradě vědomě a s klidným srdcem "odchází" na jih Čech - svého rodiště - aby tam našel klid a smíření. Z místa primáře v Praze není vykopnut, ale z vlastní vůle ho opouští. Pardon, ale to neberu:-) Právě téma emigrace, jeho důsledky a smíření s touto skutečností jsou přesně ta témata, o kterých tento film měl být...Bohužel cenzura či autocenzura autorů tuto klíčovou linii příběhu asi nenechala rozvinout a kvůli tomu film emigraci vylíčil přesně tak, jak režim potřeboval. Nechci aby tento komentář byl brán jako obžaloba nebo kritika autorů v době, kdy si může "kopnout" každý...ale jen o konstatování názoru, který u mne jednoznačně podporuje přesvědčení, že tento film svou kvalitou i zmíněným emigračním poselstvím nepatří do špičky české kinematografie (jak zde pár lidí píše). Tam patří jiné Vláčilovy filmy...např. Údolí včel nebo Markéta Lazarová. (30.12.2008)

Bohumil Říha nebyl žádný spisovatelský velikán, a režisér Vláčil evidentně musel vybírat z toho, co na jedné straně mohlo sítem bolševické cenzury projít, a současně nebylo beznadějně pitomé. Výsledkem je dost povrchní látka mistrovsky zrežírovaná a dobře zahraná. Příběh by dostal závažný rozměr až tehdy, kdyby vyslovil i to, o čem Říha mluvit nechtěl a neuměl a Vláčil nesměl. --- Na filmu je nejsmutnější vědomí, že představuje to nejlepší, co mistři Vláčil, Hrušínský a spol. směli v těch časech vytvořit. A tak ta šedivost a zamlklost celého filmu paradoxně přece jen vypovídá o oné hrozné, šedivé a zamlklé, době. (20.09.2010)

Dost depresivní psychologický snímek. K osamělosti doktorovi postavy se pozvolna nabalují samé nepříjemné události a většina z vedlejších postav je v nějakém kritickém období nebo řeší životní dilema. Ani vesnická atmosféra není uvolněná, neustále prší, nic se nedaří a ještě tak podtrhuje negativní náladu, o závěru v sanitce nemluvě. Hrušínský jako obvykle málomluvný, ale perfektní. (02.08.2011)