Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1947 jsou v beskydských horách stále ještě patrné stopy po válce. Desetiletý chlapec například pravidelně pase krávy na louce vedle zničeného německého tanku. Chlapec nemá tatínka a jeho matka slouží u sedláka. Proto se o malého pasáčka stará většinou jeho děda. Kluk nechodí do školy, je zvyklý jen pást krávy a v zimě štípat dříví. Jednoho večera potká v lese dvě tajemné postavy. Myslí si, že je to král skřítků se svým písařem, protože právě takovou pohádku mu vyprávěl děda. Ve skutečnosti jsou to však banderovci, kteří si s místním starostou domlouvají přechod svého oddílu a rabování ve vesnici... Baladický snímek natočil na motivy románu Ladislava Fukse František Vláčil v roce 1983. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (69)

Martin741 

všechny recenze uživatele

Dalsi krasny film od rezisera Frantiska Vlacila /Stiny horkeho Leta, Marketa Lazarova/ tentokrat o problematike banderovcov. Nadherne sceny z prirody, este stale drsna realita roku 1947 v beskydskych horach, no a samozrejme vyborna rezia. Z hercov bol na urovni hlavne Ilja Prachar /Spalovac Mrtvol, Kladivo na Carodejnice/. To su silne atributy filmu, a Pasacek z Doliny je dalsi krasny dokaz toho, ze aj za najtuhsej normalizacie sa tocili pamataniahodne a vyborne filmy. 87 % ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Bylo by fatální chybou hovořit o Vláčilovi pouze jako o fenomenálním tvůrci velkoformátových historických pláten, neboť jeho tvorba sestává i z komorním a zdánlivě méně vyznamných obrazů lidského života. Jedním z nich je i PASÁČEK, téměř dokumentárně pojatá valašská balada, odehrávající se v nanejvýš tragické době poválečné obnovy a výstavby československého státu, na nějž stále citelněji doléhala vlna socializace. Děj je odvyprávěn pohledem malého chlapce, bezvýznamného otroka všech, který jediného spojence nachází v dědečkovi, jehož prášilovským historkám o kouzelných skřítcích podléhá s dětskou naivitou a touhou vrátit sobě a udřené matce ztracenou radost ze života. Snová fantasie se prolíná se syrově naturalistickým přístupem, jež dokresluje pečlivě zachovaný půdorys oblastního nářečí. Pozoruhodný a jakoby spontánní výkon předvedl v titulní juniorské roli malý Vlastimil Drbal, vysokou laťku hereckého umění zde ovšem nasazuje silně nedoceněný, vynikající Ilja Prachař a Josef Kemr v další variantě lidového mudrlanta s otevřeným srdcem. Nepodceňoval bych ani výraznou Libuši Geprtovou, ačkoli se u ní do jisté míry počala nebezpečně vytvářet škatulka "viktorkového" typu. Celkově bych tento Vláčilův lyrický film nepodceňoval a už vůbec nepřirovnával k nezdařeným výtvorům jeho rozpolcené osobnosti, protože se v mnoha ohledech jedná o jeden z vůbec nejlepších celovečerních počinů dramaturgicky mdlých osmdesátých let. ()

Reklama

farmnf 

všechny recenze uživatele

Hlavní hrdina je dítě. Chudé a negramotné. Jeho šance navštěvovat školu je mizivá. Zase dědka hraje Kemr.  Mě to nebavilo, nenadchlo a je to veskrze zbytečný film. Pražští pepíci se tu snaží hovořit nářečím. To je to samé jako když 70% řeckého obyvatelstva mluví anglicky. Nikdo jim nerozumí. "Ar sidi on de tebl nes to dir" To znamená "Our CD is on the table next to door" Osobní zážitek z města Pigadia na ostrově Karpathos. ()

Kimon 

všechny recenze uživatele

Dojemný a současně smutný příběh jednoho malého chlapce odkudsi z moravskoslovenského pomezí v poválečném období svou upřímností i tragedií jednotlivých postav jistě nikoho nepřekvapí. Na uměleckou hloubku vyjádření charakterů postav jsme ostatně ve Vláčilovych filmech již zvyklí. Každá postava má svůj jasný profil, každá postava má svůj jasný osud. Ať už se jedná o bezohledného a furiantského sedláka (starostu), malého chlapce (pasáčka), jeho matku či dědu. Tento umně natočený i herecky vyjádřený film by neměl uniknout nikomu, komu jde o víc, než jen o chvilkovou zábavu nad kterou se nepřemýšlí. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Ladislav Fuks přispěl do dějin československé kinematografie nejen fenomenální románovou předlohou k Herzově strhující adaptaci jeho Spalovače mrtvol, ale i právě třeba touto stejnojmennou baladickou prózou z valašských hor reflektující poválečné proměny chudého venkova. Není to jistě Fuksova kniha z nejzásadnějších, Františka Vláčila však zcela nepochybně zaujal především její lyrický rozměr, neboť právě lyrické vidění světa je i jemu vlastní a umělecky neobyčejně působivé lyrické pasáže najdeme snad ve všech jeho filmech. Také jeden z našich největších režisérů měl nástupem normalizace problémy se znovuetablovaným režimem a tak tlakem moci přizpůsobil počátkem 70. let svoji uměleckou metodu normalizačnímu klimatu a výsledkem byla díla zbavená vláčilovské naléhavosti a duchovní hloubky. Přesto stále vznikaly mimořádná díla a jedním z nich byl právě Pasáček z doliny. Svět nahlížený dětskýma očima, plný melancholie a poetizace jinak velmi pohnutého životního údělu, konec války a přechody banderovců vyprávěné jako pohádkový příběh, drsná a syrová všednodennost zapomenutého světa, kam dějinné události doléhají se značným zpožděním a kde rytmus života určuje jen koloběh ročních období proplétající se s naračními světy hlavního dětského hrdiny, pomalu plynoucí komorní film, který se, stejně jako jeho Stíny horkého léta, točí kol pro Františka Vláčila zřejmě zásadního tématu... ()

Galerie (11)

Zajímavosti (4)

  • Natáčení probíhalo v obcích Karolinka a Velké Karlovice na Vsetínsku. (Xell)
  • Když se natáčely postsynchrony, hledal Vláčil vhodného dabéra z oblasti Valašska, který by namluvil postavu pasáčka autentickým nářečím. Z vytipovaných dětí Vláčilovi nakonec nikdo nevyhovoval, a tak se rozhodl natočit dialogy s jeho hereckým představitelem Vlastimilem Drbalem. Výsledek je dokonalý. (peplir)

Reklama

Reklama