Údolí slz

Na místní poměry je tu vidět i snaha o jakousi nestrannost, což se v případě Izraele zvláště cení. Nechybí mnoho patosu, zejména v druhé polovině. Tankové a bitevní scény jsou slušné, naopak ta osobní dramata jsou spíš směšná. Syřani nejsou líčeni jako bezbožná zvířata což je pokrok. Začátek seriálu vidím na plný počet, pak bych tedy intenzivně stříhal, spousta scén neúměrně dlouhých. Celkově tedy bohužel jen 65% (13.01.2022)

Velmi zajímavě a realisticky pojatý válečný seriál z období jomkipurské války, chlapi v tanku s depresemi, nesnášenlivostí, a nedostatkem nábojů... Seriál má několik hlavních postav, jejichž osudy sledujete, a je to skutečně napínavé. Nicméně musím zůstat trochu zklamaný z toho, že rozhodující události války jsou pojaty zkratkovitě, případně vynechány úplně (tedy ofenzíva k Damašku, do Egypta), kromě titulu Kočáry pouště, nemáme v češtině dodnes jedinou pořádnou knihu na téma, která by věci vylíčila pravdivě, a řekla nám jak se stalo, že po pár prvních dnech vítězství Egypta, Sýrie, dokázal Izrael kartu obrátit (já právé zákulisní důvody znám, ale dodnes je nikdo naplnou hubu neřekne, respektive nenapíše, hanba, akorát budu obviněn z antisemitismu, kdybych to napsal, což je vážně směšné, když Izraeli fandím, jediný normální stát v oblasti). Seriál se soustředil na syrskou frontu proti tomu nic nemám, a ačkoliv dovede navodit tísnivou, válečnou, depresivní atmosféru plnou strachu, nejistoty, přiblížit osobní život hrdinů, tak je neuspokojivý nejen závěr, ale i kvalita posledních dílů, navíc někdy zcela zbytečně upadá tempo a dochází k prostojům, které nemají odůvodnění. (19.12.2020)

První dva díly byly vynikající, ale byla to jen falešná návnada. Tohle ani tak není o válce jako o charakterech jednotlivých postav a nutno dodat, že z mého pohledu se jednalo vesměs o charaktery protivné. Nejsilnější je seriál ve chvílích, kdy se věnuje bojům a i když nejsem odborník na tankové bitvy, udělaly na mě dojem. Stejně tak hra na honěnou v chodbách bunkru, kterou hráli izraelští vojáci se Syřany. Jenže podobných momentů je tu na deset dílů pomálu. Navíc je tu závan ruského gerojství a laciného patriotismu, na což nejsem od Izraelců zvyklý. Alespoň že i tady zůstali Zilberman a spol. věrni lokálnítradici a obsadili další židovskou krásku. I když o jejích herecký schopnostech mám jisté pochyby. Asi poprvé mě Izraelci zklamali. Čekal jsem mnohem víc než průměr. 50% (10.02.2021)

Propagandistická sračka, jejíž obsah plně vystihuje recenze Daddko. Není, co dodat. Také jsem s napětím očekávala Amíky, kteří jim zachránili prdel, leč marně.  Od páté epizody lze brát tuto slátaninu pouze jako parodii na válečné filmy. Splňuje pro to všechny předpoklady. (Ani Wikipedie mi moc nepomohla neb je zcela tendenčně stránka Jomkipurská válka editována 4.4.2022) (08.04.2022)

Izraelská televizní tvorba má v poměru ke své velikosti ve světě výsadní postavení a opakovaně dokazuje, že umí přicházet s neotřelými nápady a novými formáty, které poté přebírají ostatní. Údolím slz vstoupila na půdu válečného žánru, kde by vzhledem k výjimečnému postavení, jaké v Izraeli armáda má, mohla být víc než doma. Čekal jsem něco, co mě uzemní, dostal jsem něco, co mě znejistilo. Seriál má status nejdražšího projektu izraelské televize a vskutku je to i podívaná, kde štáb dokáže rozpohybovat několik desítek tanků a simulovat tak velkou tankovou bitvu - největší střetnutí tankových vojsk od druhé světové války. Těžiště ale pro filmaře představovaly intimní příběhy několika účastníků války. Místo abych se nechal pohltit příběhem, postupně se začaly vkrádat protivné otázky. Sledujeme osazenstvo pevnosti, které pasivně čeká skryté za pytli písku a vyzbrojené ručními zbraněmi, až nepřítel vyhodí do vzduchu vchod. To vážně základna nemá žádné kulomety a těžké zbraně, kterými by obránci mohli klást odpor? Velitel základny nezná její schéma a tím i únikovou trasu. Zpravodajský důstojník se nezabývá likvidací tajných materiálů a nezachraňuje šifrovací klíče. Má jiný úkol - opatruje svého domácího mazlíčka, ježka jménem Oříšek, a následujících několik dílů sledujeme, jak obtížně Oříšek uniká z pevnosti, skáče ze skály, je něžně nesen nočním pochodem územím nepřítele, podstupuje krvavý bojový střet a prochází minovým polem. Tak si říkám, jestli sovětští vojáci při ústupových bojích z obklíčení také nosili v krabici své kočičky a morčátka. Místy mi prostě děj přišel poněkud uhozený. Jiná situace: pěší jednotka se uchýlí do bunkru na temeni hory, ze kterého by teoreticky šlo kontrolovat široké okolí, ten ale nemá střílny ani pozorovací stanoviště, takže vojáci musí vybíhat do deště dělostřeleckých granátů, aby zjistili, co se kolem nich děje. Nevím, jsem amatér, ale přijde mi to absurdní. Ona i naivita a neschopnost arabské strany zachází někdy do extrémů. Ale abych jen nehanil, pořád zbývá spoustu poctivě odvedené práce a nakonec se přece jen kloním ke čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. Snad jen dodatek, Izrael vždycky interpretoval svůj konflikt s arabskými sousedy jako souboj Davida s Goliášem, realita byla taková, že Izrael představoval průnik moderního euroamerického světa do území, které spadá do kategorie rozvojové. V taktice i strategii, ale i vojenskoprůmyslovém komplexu měl vždycky převahu, nehledě na vlastnictví jaderných zbraní. (03.01.2021)