Vůně ženy

Fakt hodne mily prekvapeni, protoze jsem cekal jen nejaky prumerny drama se skvelym Pacinem, jelikoz Brest nepatri mezi rezisery, ktery by meli naky vyborny filmy, ale nakonec jsem videl po vsech strankach vyborny film. Samozrejme to je vsechno o dokonalym Alovi, kterej predvadi skutecne jeden ze svejch nejlepsich vykonu, za kterej absolutne po pravu dostal oskara (jen nechapu, jakto, ze nekdo, jako je Pacino, ma jen jednoho). Jeho kreace slepyho valecnyho veterana je fakt dokonala, trocku mi pripomnel postavu Jacka Nicholsona z Lepší už to nebude, taky takovej parchant, kterej se umi zachovat fer. Navic i O'Donnel se snazi, predvadi taky uzasnej vykon, a dobre Alovi nahrava. Dej filmu sice nepatri mezi nejpromakanejsi, jde si az prilis primocare za vcelku jasnym koncem, ale vubec mi to nevadilo, navic film svizne ubihal (cemuz pomohla i super hudba) a ja se za ty dve a pul hodiny vubec nenudil. Navic, i kdyz to je drama, tak minimalne pulka filmu je ladena spis do komedie, ale ne nic prehnaneho, obcas naka hlaska, semtam naka scena a vsechno to hezky pasuje. Mozna, ze zaver byl trochu prehnanej (dorazila me ta zenska), ale me hodnoceni to nijak nezmenilo. Asi nejlepsi Brestuv film. (06.10.2005)

Hodně dlouhý, hodně předvídatelný, hodně patetický, hodně krásný, doslova nádherný film, plný nezapomenutelných scén. Al Pacino předvedl cosi naprosto geniálního, zaslouženě získal Oscara, ale krom toho a mimo jiného, úžasného, je ve filmu cosi ryze lidského, mylně pokládáno za naivního, čemu se říká zastání. Zastat se někoho, není samozřejmost. A zastat se kluka, kterého chtěli vylít ze školy a posrat mu tak potažmo celý život pro nic za nic, kvůli tomu i ty přemrštěné ovace v závěru filmu odpouštím. "Už jste skončil?" "Teprve se rozehřívám."  Tango, Ferrari, vůně ženy, Díkůvzdání, v uniformě na hotelu, jaguárová pomsta, závěrečná řeč a nenormálně vtipný gag malé jedovaté holčičky "...nezapomeň na procházku", která mě shodila z gauče a skvělý mlíčňák Chris... Nostalgie za starými filmy tohoto ražení a radost, že se k nim člověk dorve kdykoliv. Pro filmového fanouška povinná jízda. (04.08.2021)

Citlivé, dojemné, příjemné. Neodolatelný Al Pacino v roli slepého plukovníka a ODonnellův nejlepší film. V podstatě celý film, jsem si snad každých 5 minut stále dokola v hlavě opakoval, jak je to krásný film. Proto mi nezbývá nic jiného, než uznale kývnout hlavou a ohodnotit tento skvost nejvýšším možným hodnocením. Kež by bylo takovýchto filmů víc. (18.01.2008)

Ve skutečnosti moc příjemný film s klasickým feelingem Hollywoodu 90. let. Naneštěstí celý ten příběh je tak moc patetický a sladkobolný, že to bylo trochu moc i na mě (a to já v tomhle ohledu snesu poměrně hodně). Vůně ženy kombinuje několik často využívaných schémat do jednoho jediného děje. Snaží se být klasickým srdcervoucím dramatem o sblížení postiženého a opatrujícího, školním příběhem chudý dobrák vs. bohatí floutci a vlastně i jakýmsi soudním dramatem o lidské morálce. Brest to poměrně šikovně zvládá ukočírovat dohromady, ale ta tíha sentimentu jednotlivých momentů je opravdu zdrcující. Výsledkem jsou pak někdy až téměř pitomé okamžiky (slepý řidič ve velké rychlosti zatáčí podle pokynu), které zas jindy vyvažuje působivost vztahu mezi hlavními postavami. Hezký film, který by ve vážnějším a ukočírovanějším provedení mohl být ještě lepší. 6/10 (27.05.2018)

Nezapomenutelný výkon Al Pacina. Dalo by se říci, které z jeho hereckých představení nebylo, avšak podání slepého plukovníka Franka Sladea je opravdu vyčnívající. Původní italský originál jsem asi jako většina zdejších uživatelů neviděl a upřímně, je mi to jedno. Závěr byl možná trochu příliš idealizovaný, ale to je jen drobná chyba na kráse a vlastně proč ne? (05.08.2010)