Clouds of Glass
Režie:
František VláčilScénář:
František VláčilKamera:
Josef VanišHudba:
Miloš VacekHrají:
Antonín ZíbObsahy(1)
Malý chlapec sleduje brzy ráno loučení svého otce s dědečkem. Během dne si pak hoch hraje s modelem letadla. Pouští jej z cihlového komína, odkud model spadne na blízký skleník a rozbije tabuli skla. Chlapec uteče až na kraj blízkého letiště. Mezitím se jeho invalidní dědeček snaží spravit poškozený model letadla. Na stěnách visí fotografie z jeho mládí, kdy létal jako pilot, ale po úrazu mu museli amputovat nohu. Hoch se na letišti dostane do opuštěného letadla, kde si hraje v kabině. Poté sleduje zdáli start tryskového vojenského letounu, který pilotuje jeho otec. Chlapec na něj marně volá, aby se vrátil. Po krátké chvíli opojné volnosti z letu však nastane tragédie. Dědeček s chlapcem čekají u operačního sálu, kde se lékaři snaží marně zachránit pilotovi život. Starý muž oplakává mrtvého syna, vnuk je ale stále přitahován atmosférou letiště. Symbolický obraz letadla letícího nad oblaky postupně splývá s nebeskou modří... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Atmosféra fajn, ale jinak jsem to asi nějak úplně nepobral. ()
Vzhledem k tomu, že můj otec zemřel podobně tragicky a já jsem byla ještě mimino a tak jsem to prakticky neprožila, tak mi tento film velice živě dává prožít a procítit ten citovej masakr, co by se ve mně asi odehrával, kdybych to mohla vnímat a prožít. Proto ho zároveň nenávidím a miluju. ()
Krátký film a dlouhotrvající touze...záběry na horizont, reflektory, odrazy (reflekce), poetické, vnitřní dítě ()
Famózně zpracovaná marnost. ()
Myslím, že i prostá historka plná emocí, by měla být v mezích logiky a reality, protože se velice snadno stane pouhou fantasmagorií. ()
Pan Vláčil asi něco umí, ale tohle se mu opět nepovedlo. Má to sice poezii, má to i myšlenku, ale také to má dost bolístek a tou největší je nuda. Podruhé raději ne. Přesto musím uznat, že spojení hudby a příběhu bylo precizní. ()
Vláčilova filmová prvotina dokázala zaujať. Podmanivá krátkometrážná balada spájajúca tragickú lásku troch generácii k lietaniu ponúkne viac ako niektoré celovečerné filmy. Napriek tomu, že manévruje len v rozmedzí 20 minút a takmer bez slov ide o prekvapivo silné dielo. ()
Nojo... Touha člověka létat je stará jako lidstvo samo. Mě jako milovníka letectví tenhle snímek opravdu potěšil. Krásné záběry na bombardér Iljušin Il-28 a stíhačku MiG-15 z doby, kdy naše republika měla letectvo, za které se nemusela stydět. ()
Poetické byly třeba záběry deště stékajícího po stěnách skleníku, ale tryskáče mi k Vláčilovi nějak nepasují...Spíše to na mě působilo jako propagační či náborový film letectva Československé lidové armády. Odvěká lidská touha létat už je trochu zprofanované klišé. ()
Jako studentský film, obrazové cvičení - dobré. Vláčil teprve ladil formu. ()
Vláčil již svojí prvotinou ukazuje, že je velkým lyrikem, který umí postavit film především z krásných obrazů. Ty podněcují v divákovi touhu po volnosti, touho po letu, jež je i hlavním motivem filmu. Vláčilovi se také podařilo výborně vystihnout perspektivu malého chlapce, který na svůj sen nahlíží bezelstně a nezatížen tragedií dospělých. ()