Stíny horkého léta

O pozitívach filmu výstižne popísali iní. Dodávam dve poznámky. 1. V komentároch som sa dočítal, že ide o alegóriu, hoci ja som film takto širokospektrálne nevnímal. Ale ak aj film je alegóriou okupácie ČSSR cudzími vojskami, tak potom celkom iste je zároveň alegóriou znárodňovania a zdruštevňovania, vykonávaného často hulvátmi bez spôsobov a vysvetľovania (mlčiace zlo). Druhá poznámka - počas návštev Ukrajiny často navštevujem miestne múzeá, no a na západnej Ukrajine som našiel minimálne dve (bývalé izby revolučných tradícií), kde je veľká časť expozície venovaná pamiatke Stepana Banderu - podľa tam dostupných archiválií a popiskov - historického nezlomného hrdinu, symbolu nacionalizmu a boja proti boľševizmu. (18.02.2013)

Baladický příběh, jehož atmosféra se postupně stupňuje. Zpočátku jsem měl trochu problémy pochopit jednání postav, hlavně Baranovu poddajnost okolí. Ale od chvíle, kdy posadil syna mezi stádo ovcí, a učil ho dojit, jsem očekával předpokládaný konec. Kukurův výkon gradoval přímoúměrně vývoji jeho postavy. Herecky mě nejvíc překvapil Gustáv Valach. Naopak jsem nevěřil Martě Vančurové, nebo spíš její postavě, která mi přišla nedotažená. Pasekářské memento zachycující nadčasové poselství mě ale stejně dostalo. (17.02.2013)

Moje druhé setkání s panem Vláčilem dopadlo o poznání lépe, než v případě Stínu kapradiny. Sice i tady si drží ten lyrický a poetický styl vyprávění který mi pořád úplně nesednul, ale k pojetí tohoto filmu se to hodí. Banderovci nemluví, ale jejich gesta jsou jasná. Kukura pořád doufá, že to nějak v rámci možností dobře dopadne. Atmosféra houstne a je jasné, že spěje k rozhodujícímu střetnutí buď a nebo. Musím se přiznat, že úplný konec mě trochu zaskočil. Přeci jenom na rozdíl od již zmíněného Stínu kapradiny mě tady hlavní postavy zaujaly a nebylo mi jedno, jak to s nimi dopadne. No a mistr Liška dělá opět svoje. To je samostatná jednotka všech filmů a seriálů, ke kterým kdy složil hudbu a svůj status nejlepšího Československého skladatele tu opět potvrzuje. Sečteno a podtrženo vychází mi z toho nakonec pěkná čtyřka jako vyšitá.80% (18.06.2020)

U těchto starých klasik bývají dva problémy. Jedním samozřejmě je jejich stáří, jiná filmová řeč, vyprávěci postupy (bitka ve stodole dnes působí směšně). Ale větším problémem můžou být přehnaná očekávání. Kdy si nový divák po skončení filmu řekne, a to bylo vše? Rozumím, že film má postupně budovat napětí, ale přišlo mi, že se budovalo opravdu zvolna. A je pak potřeba patřičné vyvrcholení, které sice přijde, ale ne jak bych si úplně představoval. Mám problém s postavami, které se nechovají logicky, jejichž jednání nedává smysl vzhledem k jejich životu, a tady bylo přesně to. Jo a hudba za mě hodně dobrá. 70 % (29.06.2024)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)