Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (407)
Dokonale vyšperkovaný klenot, který nemá snad jedinou stinnou stránku a svoje klady nám servíruje mírou vrchovatou. Začněme odzbrojující geniální hudbou Zdeňka Lišky, kde sborové vokály příjemně navnaďují atmosféru středověku, přes excelentní kameru Františka Uldricha, až po nejvyšší stupínek, brilantní režií génia Františka Vláčila. A samozřejmě, abych nezapoměl, suprové herecké výkony. Charismatický, tehdy začínající Petr Čepek v roli Ondřeje z Vlkova si vás svýma uhrančivýma očima získá a do konce filmu vás nepustí. Výtečný záporák Armin Von Heide je snad nejsilnější herecký výkon Jana Kačera. Z pohledu do tváře Věry Galatíkové alias Lenory na vás sálá tajemství, chlad, zatrpklost, ale i přívětivost. "Údolí včel" podává reálný obraz středověku a prostřednictví černobílé kamery, i přes příběh jasně zakotvený do parného léta, je mrazivý až běda. 100%. ()
Františka Vláčila považuji již řadu let za pozoruhodného génia s nezaměnitelným režijním stylem. Do patrně nejznámějšího autorova díla jsem příliš velká očekávání nevkládal, protože bohužel nejsem na příliš vysoké umělecké úrovni, rozhodně ne na takové, jaké je zapotřebí k pochopení tak náročného filmu. Projekce tak u mě skončila naprosto stejně jako Tarkovského Andrej Rublev. Po 40 minutách jsem byl nucen Údolí včel vypnout. Jsem si vědom hlubokého ideologického obsahu a silných filozofických motivů, ale nemám sebemenší šanci tohle všechno rozluštit. Druhá projekce se prozatím odkládá na neurčito. ()
,,VELIKÁ A MOCNÁ JE SÍLA ŘÁDU. VÍTĚZÍ NAD LIDSKOU PÝCHOU A ZLOBOU SVÝCH NEPŘÁTEL.“...... /// Kačerův hlas, Vláčilův filmovej svět a fantastická Körnerova studnice příběhů. Historická balada, plná poetickejch textů a magickejch dialogů … no jo, když vona to byla vobčas i nuda. Chyběla mi tam dynamika děje a čekání na dramatický drama v závěru prostě ta proklamovaná a oslavovaná síla dialogu neukrátila. Hledáte filmový umění? Tak to jste tady správně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Vladimír Körner, číst nebudu. 2.) Mohu odpouštět jen těm, co jsou čistí. 3.) Neustále váhám mezi triem Bergman - Tarkovskij - Vláčil. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Bergman po česku? Aspoň tak to vnímám já, protože Vláčilovo pošmourné a zašpiněné vidění středověku ho ke švédskému géniovi hodně přibližuje. Stejně jako obřadnost gesta i slova, váha na jediný obraz, který zdánlivě nic neříká a přitom mluví každým detailem. Körnerův scénář je vystavěný mistrovsky, buduje kámen po kameni schodiště k závěrečné tragédii, která se vynoří z téměř harmonické oslavy pohanství středověku. Čepek, Kačer a další herci z Činoherního klubu vnesli do příběhu nádech divadelnosti, pomalost, důraz na každé slovo i čin. Zdeněk Liška zase potvrdil, že byl výjimečným skladatelem, jakkoli občas v podivném žoldu: jeho světský i náboženský hudební doprovod precizně podbarvuje tiše bzučící drama o dvou stranách víry. Ačkoli bylo Údolí včel celkem nelítostně zadupáno Novou vlnou, v čase dokázalo dominanci komplexní umělecké výpovědi nad dobovým filmařským experimentem. Při vší úctě k Nové vlně, tohle je prostě o třídu jinde. ()
Další syrové středověké dílo Františka Vláčila. Je to chudší sourozenec Markéty Lazarové, ale i tak se jedná o neuvěřitelně silný a intenzivně působící snímek. Příběh rytíře prchajícího před svou minulostí je natočen, tak jak to Vláčil uměl nejlíp, tak nějak poeticky a zároveň autenticky. Děj je jednoduší než u M. Lazarové, sleduje příběh jen pár hrdinů, a tak je film jednodušší, přesto je však Údolí včel rovnocenným partnerem. Skvělí jsou zde dva začínající herci Kačer a Čepek. Vláčilův rukopis je nezaměnitelný. Jedná se pravděpodobně o nejlepšího českého režiséra, jehož autorství se od ostatních originálně odlišuje. ()
Galerie (31)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jan Kuděla
Zajímavosti (25)
- Ve skupině tří hudebníků je k zahlédnutí i Jiří Stivín. (DaViD´82)
- Na scénu v ledové vodě se Petr Čepek (Ondřej) musel opít - měla asi 8 °C. (hippyman)
- V době příprav vedli Vladimír Körner s Františkem Vláčilem vleklé a tvrdé spory o celkovou koncepci. Původně měli oba jiný záměr a to i dějový. (DaViD´82)
Reklama