Údolí včel

Je to kratšie a tým pádom závživnejšie ako Markéta, ale Vláčil nie je jednoducho môj šálok intelektuálnej kávy. Môže zato fakt, že hľadá hĺbku v náboženskej viere ľudí, čiže v niečom, v čom žiadna skutočná hĺbka nie je. Naproti tomu film je paradoxne médium, ktoré má myšlienkovú hĺbku bezodnú. Ja preto nedokážem hľadať metafory a symboly vo filme, kde sú hlavnými postavami ľudia, ktorí sľúbili svojmu rádu, že sa zrieknu matky, otca a ženskej lásky (otázne ale potom je, prečo zbožňujem Siedmu pečať). Potom to skončí tak, ako v tomto filme a je to pre mňa nakoniec iba podobenstvo o šialenstve. Možno ale o to Vláčilovi išlo a možno to všetko ostatné docením až niekedy v budúcnosti, keď sa k tomuto filmu snáď vrátim. (22.06.2013)

Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10 (08.04.2009)

Text distributora prakticky popisuje celý děj, takže nemá cenu jej nějak podrobněji rozebírat. Každá doba má své démony a doba křižáckých válek byla démonů plná. Víra v Boha často přerostla ve fanatismus a v jeho jménu se pak děly ty nejkrutější věci. Přízračně temné, kruté, syrové a děsivé, jak jen 13. století mohlo být. Tak ho tu vystihl František Vláčil. Vynikající Čapek, bezcitný a nelítostný v pochmurné atmosféře ponurého příběhu, který krásně vystihuje strasti, kterými musel obyčejný člověk čelit. Možná podaný formou těžko stravitelnou, ale přesto fascinující nejednoho diváka. Rozhodně stojí za to vidět tento skvost s ukázkou ryzího herectví. 80% (11.10.2016)

To, že je na csfd hodnoceno Údolí včel výše než Markéta Lazarová je paradoxní a zároveň příznačné, protože Údolí včel je po všech stránkách normálnější film. Jeden z mnoha dobrých filmů Františka Vláčila (to samo o sobě ovšem jistě není málo). Údolí včel není tak magické a také není tak hutné jako Markéta. Ani údolí včel se žel nevyhnou anachronické pohledy na středověk, přestože je zde zjevná snaha tvůrců vymanit se ze šablonovitého pohledu a pokusit se o opravdovější prokreslení jednotlivých postav a jejich motivací. Snaha po vykreslení středověkého "fanatismu" naštěstí zůstala do jisté míry pouze frází uvedenou v anotaci. Středověké pojetí víry a života je výrazně složitější a nevystačíme si s jednoduchými kategoriemi dobra a zla či černé a bílé... To je ovšem bolest prakticky všech historických filmů ze středověku a Ǔdolí včel manipuluje a překrucuje historická fakta přece jenom méně než mnohé jiné filmy... Na závěr mého komentáře ještě malou zmínku o lokacích: Kromě řádových hradů na území dnešního Polska (především Malborg, ale ještě minimálně tři další) je to nedostavěný pozdněgotický kláštěr Kuklov (Kugelweit) na Českokrumlovsku, který byl paradoxně využit pro exteriéry i interiéry tvrze. Zmínku si ovšem zaslouží také interiér krásného a také velmi cenného románského, goticky přestavěného kostela v Boleticích, který byl už tehdy liturgicky nevyužíván a pro účely natáčení byl zřejmě kompletně vymalován. Pokud je mi známo, tak se jedná o jediné využití tohoto jinak velmi fotogenického objektu ve filmu, což je dáno nepochybně především jeho umístěním v prostoru Boletického vojenského újezdu a později i velmi špatným stavebním stavem... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, Pohrobek, witch, sportovec (04.10.2008)

"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné! (14.02.2008)