Chamtivost

Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...***** (28.07.2006)

Neuvěřitelné. KOUSEK DĚJE. Nezapomenutelná je scéna, kdy muž pravděpodobně k smrti ubíjí manželku a kamera dá dlouhý odjezd od okna ven na dům, na který se snášejí sněhové vločky. Takže divák vidí jen dům ve sněhovém reji - téměř ikonu naprostého soustředění a klidu - a přitom tuší, jaké hrůzy se dějí uvnitř. Je to skoro nesnesitelné. (29.09.2010)

Krásné, jak jen torzo může být. Chamtivost je film-román dokazující, že i hodně nadprůměrná stopáž neznamená nudu, pokud skutečně je o čem vyprávět. Čtyřhodinová zrestaurovaná verze se snaží nedochované scény nahradit fotografiemi a dialogy. Člověk si tak dokáže udělat představu o propracovanosti a vypilovanosti celého více než devět hodin trvajícího nedochovaného originálu. Otázka je, kolik hodin by musel mít třeba každý díl Harryho Pottera, kdyby je točil von Stroheim... (10.09.2007)

Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. (08.12.2017)

Hodnotím a viděl jsem zremasterovanou čtyřhodinovou verzi. Jedná se bezpochyby o jeden z nejvýznamnějších filmů v jeho dějinách. Naše nazírání je však zkreslené. Původní 9 a půlhodinovou verzi již totiž nikdo neuvidí. Čtyřhodinová verze je specifická tím, že se nedochované části snaží ukázat alespoň jako fotky. Tím vznikla další hodina a půl materiálu. Já jsem na vážkách, zda tato verze může být lepší, než výrazně sestříhaná 140minutová. Fotky sice dokreslují celý film, na druhou stranu však narušují jeho kontinuální sledování. Alespoň, co se mne týče, trochu mi to vadilo a nebyl jsem schopen se celou dobu vyváženě soustředit. Z tohoto důvodu jednu hvězdu odebírám. Jinak ovšem jeden z vrcholů němého filmu! (11.05.2009)