Prolomit vlny

Larsi von Trierovi se to zase povedlo, natočil emotivní film, který vypadá jako by se jednalo o dokument o Skotsku a jedné rodině, která se svým chování vymykala všem ostatním. Trier toho dosáhl velice jednoduše, pohrál si totiž s obrazem, který někdy poskakuje jako by byl na vlnách a jindy je rozostřený, až se zdá být amatérským... my ale víme, že se jednalo o účel, jímž nás režisér vtáhl naplno do děje. O Trierovi se říká, že je citovým vyděračem, který donutí diváka, aby myslel přesně na to na co potřebuje a pak se mu za to vysměje a o tomto filmu to platí dvojnásob. Tento film je volně inspirován pohádkou o Zlatosrdečce (zároveň se jedná o druhý díl stejnojmenné trilogie), dívce, která rozdala vše co měla, jen aby pomohla ostatním, při čemž čím dál více trpěla, ale ani chvilku nelitovala toho co udělala, za což byla na konci příběhu odměněna, Trierova interpretace díla je ovšem od knihy velice rozdílná, postrádá pohádkovost a konec je zároveň šťasným a velice smutným... (06.01.2006)

Proč? Proč se všem líbí Trierovy filmy, jenom mně připadají blbé (jen máloco mě v kině tak otrávilo jako Dogville), nebo v lepším případě nezajímavé? Zřejmě jsem hlupák. V tom případě se s tím nedá nic dělat. Ale povězte mi, co je tak famózního na téhle kompletně nepravděpodobné (přitom realisticky se tvářící) a fádně natočené historce? O děsivém citovém vydírání nemluvě. Ano, herci jsou výborní. Jiné klady neshledávám. Ukamenujte mne, stojím-li vám za to. (04.05.2006)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)

Emily Watson by její schizofrenii i Glum mohl závidět a já jsem konečně našla film od Larse von Triera, který mi nepřipadá samoúčelný ani nudný a který opravdu stojí za to vidět. Přesto je tam několik věcí, které mi nesednou - ač církev opravdu nemám v lásce, moralizování nad ní mi zde přišlo až příliš okaté a hlavně konec docela zabil celou pečlivě budovanou atmosféru. Mohlo to skončit bublajícím potůčkem podbarveným "Your Song", ale ne, Lars potřeboval víc... Tak tam vrazil doktůrka a jeho "dobro" a hlavně pak ten úplně poslední záběr na vrtné plošině. To byl takový symbolický hřebíček do rakvičky, resp. úbytek jedné hvězdičky. (29.01.2010)

Milého z ciziny mi vrať - aneb život můj náhle zkrať... není vždy dobré žádat Boha o zázrak, a to ani když si s vámi povídá. Teď už vím, proč se bojíme být naplno šťastni, je to právě pro takový případ náhlé ztráty, která postihla Bess - i když ona se toho paradoxně nebála. A podívejme, všechno se dá obelstít nebo uplatit, i smrt, záleží, co nabídneme... I když mně ledacos přišlo dost přes čáru, stejně mohu hovořit o nevšedním zážitku s nepříjemně vlezlou ruční kamerou, do atmosféry totálně nezapadajícími, nicméně okouzlujícími hudebními intermezzy a naprosto vynikající Emily Watson. (18.12.2014)