Prolomit vlny

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)

Môjmu vzťahu s Larsom neprospelo, že sa začal Antikristom. Melancholia to o niečo vylepšila a konečne sa mi po dlhom čakaní podarilo ísť do kina na Breaking the Waves. Vtipná príhoda: vďaka tomuto plagátu som bola až do zhliadnutia filmu presvedčená, že sa príbeh odohráva v nejakom 17.-18. storočí. Silly me. Vtedy predsa ešte neboli Roxy Music. A teda film moje očakávania nesplnil (ale pomaly som na dobrej ceste očakávania nemať, dosť to pomáha) ale ďalší Antikrist sa nekonal a za to som vďačná. Takže už o niečo smelšie budem pristupovať k Larsovej staršej tvorbe, ešte asi nebola taká uber-divná. (Lumiere - 11.10.2014) (11.10.2014)

Předchůdce podobně zaměřeného "Tance v temnotách" z počátku strhne hereckými výkony i zajímavou "stavbou" příběhu, ke konci ale pan Trier opět "dojí" (a to ho mám jako režíséra rád) - až se prodojí ke konci se zvony na obloze. To už bylo i na mě (starého měkkotu) trochu moc. Bez posledních deseti minut by tento film byl skvělý, takhle je to "jen" velice nadprůměrný koncert Emily Watson. Ocěňuji i výběr hudby v přechodech! - 7/10 PS: druhé pokoukání tak na 8/10 - největším kladem je Emily Watson, největším záporem mírné vyšumění se zvony na konci (15.07.2006)

Jsem si plně vědom velikosti jména Larse von Triera a respektuji i poučky o síle dánského dramatu, takže je to jen a jen má vina, že jsem se nudil. Na mne je zkrátka strašně málo jediná vtipná scéna, tedy ležérní vyhonění důchodce v autobuse, za dvě a půl hodiny dramatického trpění. Ty emoce a myšlenky byly prostě příliš velké na to, abych je mohl brát vážně a nedumat o tom, z čeho asi žijí, když se chromý válí v posteli a poblblá nikdy nenaznačila zájem o nějakou práci. Nechci být vyloženě negastivistický, ale kdybych si měl vybrat mezi opětovným zhlédnutím této filmové lahůdky a návštěvou zubaře, tak vrtačka spolehlivě zvítězí. (08.09.2013)

Chladná facka, ale i jemné pohlazení - to jsou pocity prýštící z tohoto díla. Lars von Trier natočil velice sugestivní podívanou z chladného severu, s kterou obecenstvo opravdu nešetří. Proč by to měl také dělat. Ví, jak emocionálně strhnout diváka, jenž potom jen oddaně kouká na filmové plátno a čeká i nečekatelné. Herečka Emily Watson si za svoji roli právem vysloužila tolik ocenění, neboť to, co nám zde předvedla, stojí za malý slovník superlativů. Její mimika a cit pro roli je neskutečně silný a diváka naprosto ohromí. Znásobte to syrovým obrazem s ruční kamerou, výraznou absencí hudby (znějící spolu s obrazem v jednotlivých kapitolách jako kontrast reality) a čeká vás netradiční filmový zážitek, na který se prostě nezapomíná. (18.07.2003)