Prolomit vlny

Tenhle film vzbudil obrovský ohlas a pod vlivem toho všeho humbuku jsem se mu bránila, člověka to přece jen ovlivní, ta vlna zájmu a já mám tendence být pak kritická. Nakonec jsem se z hluboka nadechla a viděla film, který se k ničemu dosud viděnému nedal ničím přirovnat. Obraz příšerný, herci hráli jakoby nehráli, děj se valil do pointy, která nebyla ani tak perverzní jako bizarní, jenže to celé dohromady, přesto, že mě to zlomilo, odrovnalo a na dlouhou dobu připravilo o iluzi, že život je krásný, mě zároveň nevýslovně dojalo a obohatilo - TÍM obrazem, TĚMI herci, TÍM dějem. (05.03.2005)

Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! (07.11.2008)

Neskutečně podmanivá a pod kůži se zarývající podívaná, na kterou jen tak nezapomenete. Lars von Trier opět dokazuje, že citlivá sociální témata mu nejsou vzdálená, a servíruje nám životní příběh lásky, která nezná hranic. Emily Watson svým výrazem dokáže vyslovit více, než vydá za tisíc slov. "Not one of you has the right to consign Bess to hell!" (08.10.2006)

Po tom, čo ma Trier dokonale odzbrojil mozajkou vzťahov a pokleskov obyvateľov mestečka Dogville som bol zvedavý ako ma zaujme táto severská romantická dráma. Zatiaľ čo v Dogville ma zaujal nielen obsah ale aj forma v Breaking the Waves som mal pocity vcelku rozporupné. Dokumentaristický štýl možno dodával snímke realistický prvok no v kombinácii s niekedy až príliš brutálnymi strihmi zo scény na scénu a s častokrát len útržkovým vysvetlením danej situácie som v tom mal menší chaos. Trier ponúka divákovi vodítko, podľa ktorého si zbytok musí logicky vydedukovať. Film ponúka a rozoberá zaujímavé otázky napr. kam až je človek schopný zájsť kvôli láske a čo s ľudskou psychikou dokáže urobiť trvalé postihnutie. Skrytý obsah tohoto výnimočného diela tentokrát vyhráva nad formou ktorá je zámerne amatérsky realistická. Vo filme úplne absentuje orchestrálna hudba a okrem niektorých krátkych úryvkov piesní je film po hudobnej stránke prakticky nemý. Čo je vážne škoda pretože niektoré scény by s jej využitím boli ešte o stupeň silnejšie a pôsobivejšie. Z hereckého obsadenia jednoznačne vyzdvihujem Emily Watson ktorá právom získala nomináciu na oscara. Svojím výkonom dokonale zatienila všetkých ostatných. 70% (23.08.2008)

Chladná facka, ale i jemné pohlazení - to jsou pocity prýštící z tohoto díla. Lars von Trier natočil velice sugestivní podívanou z chladného severu, s kterou obecenstvo opravdu nešetří. Proč by to měl také dělat. Ví, jak emocionálně strhnout diváka, jenž potom jen oddaně kouká na filmové plátno a čeká i nečekatelné. Herečka Emily Watson si za svoji roli právem vysloužila tolik ocenění, neboť to, co nám zde předvedla, stojí za malý slovník superlativů. Její mimika a cit pro roli je neskutečně silný a diváka naprosto ohromí. Znásobte to syrovým obrazem s ruční kamerou, výraznou absencí hudby (znějící spolu s obrazem v jednotlivých kapitolách jako kontrast reality) a čeká vás netradiční filmový zážitek, na který se prostě nezapomíná. (18.07.2003)