Prolomit vlny

Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. (01.04.2005)

Ačkoli to bude znít paradoxně, je mi hrozně líto, že musim dát pouze za čtyři. Triera obdivuju a uznávám, na tenhle film jsem se těšil několik let, než jsem sebral odvahu ho vidět. V tom možná tkví ten problém - čekal jsem až moc. Přestože forma a částečně i obsah byly dle mého očekávání skvělé, něco tomu v důsledku chybělo. Něco, co mě poslalo do kolen u Tance v temnotách i Dogville. Něco, co chybělo i Manderlay. Něco, co jsem cítil z Království, přestože jsem ho nejspíš nepochopil... Abych to neokecával víc, než je nezbytně nutné, nemůžu dát plné hodnocení. Ale báječný film to bezesporu je. (17.03.2010)

Naprosto žalostně zahraná píčovina o jednom kriplovi a druhém downovi, která se odehrává v prostředí plném debilů aneb hledejme genialitu v hovně. Něco tak debilního jsem vážně dlouho neviděl. Nemám ani nejmenší tušení, co tolik diváků uchvátilo. Lars von Trier už je v mých očích navždy gayem a pevně věřím, že se s dalším jeho filmem už nikdy nepotkám. U tohoto filmu lze docenit snad pouze originalitu. Odpadu se ovšem nelze ubránit. (06.12.2012)

Dvě a půl hodinová filmová deprese. Chladná zapadlá vesnička jejíchž obyvatelé jsou silně věřící, netypická kamera (jakoby to snímal amatér) a schizofrenní Bess, jež je pro lásku schopná udělat cokoliv (dokonalá Emily Watson ve své první roli!). Trier jde opravdu až na dřeň. A musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Přesto bych byl radši kdyby to bylo o tu půlhodinku kratší. 80% (21.12.2011)

Môjmu vzťahu s Larsom neprospelo, že sa začal Antikristom. Melancholia to o niečo vylepšila a konečne sa mi po dlhom čakaní podarilo ísť do kina na Breaking the Waves. Vtipná príhoda: vďaka tomuto plagátu som bola až do zhliadnutia filmu presvedčená, že sa príbeh odohráva v nejakom 17.-18. storočí. Silly me. Vtedy predsa ešte neboli Roxy Music. A teda film moje očakávania nesplnil (ale pomaly som na dobrej ceste očakávania nemať, dosť to pomáha) ale ďalší Antikrist sa nekonal a za to som vďačná. Takže už o niečo smelšie budem pristupovať k Larsovej staršej tvorbe, ešte asi nebola taká uber-divná. (Lumiere - 11.10.2014) (11.10.2014)