Království koček

Mám japonský anime rád. Ve většině případech mají souvislý, volně plynoucí děj a ucelený příběh. Toto je typický příklad- postavy mají sice „nalajnováno“ kdo, kam a proč. Ale je to zabaleno do příběhu o putování a akce v závěru je odpustitelná (po řadě kouzel se objevuje scéna s rozbuškou a dálkovým odpálením věže). Vytáhnutý králík z klobouku, když všichni žasnou „…to je TEN Muta…“, se dá vrátit anglickým humorem a nadhledem scén třeba u souboje se stráží „….ohnula se Vám hůlka…ano…ale to nevadí, stejně jsem si chtěl koupit novou…“ 75% (31.05.2007)

Kdybychom toto vytvořili u nás, říkali bychom si, jak jsme dobří, jaké to je lehké (a paradoxně na některých místech pozoruhodně nenápadně pochmurné), krásně animované, nápadité a občas i vtipné a satirické (naše tříletá prťata viděla poprvé předevčírem - a dnes viděly už pětkrát). Jenže to nevzniklo u nás, ale v japonském studiu Ghibli. Z pohledu tohoto studia se jedná o nejslabší kus (prostě proto, protože ostatní věci od Ghibli jsou tak dobré). Není to fantasy, není to sci-fi, není to romance, ba ani drama, je to čistá pohádka. Vyprávění o dívce, která zachrání kočičího prince a následně začne být zahrnována dary, o které ani nestojí, aby měla být nakonec za prince provdána. Zajímavý je prvek kočičího barona a tlustého bílého kocoura, který se objevil už ve Whisper of the Heart (tam se však jednalo o obyčejnou sošku a obyčejného kocoura). (16.07.2011)

Neveril by som, že sa niekedy budem takto baviť pri obyčajnom kreslenom japonskom filme. Kráľovstvo mačiek mi neustále pripomínalo tvorbu Miyazakiho, ktorú mám veľmi rád a možno aj pre to dávam vyššie hodnotenie ako by som za iných okolností dal. Je to trocha podcenené, tak sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Animácia veľmi pekná, dej ma bavil dokonale, nenudil som sa ani na minútu vďaka krátkej stopáži. Pekné postavy a mačky zbožňujem, takže u mňa vysoký nadpriemer. Japonci to proste vedia. 85% (04.08.2008)

Příběh o středoškolačce Haru, která jednoho dne zachrání kocourka, co nese v tlamičce dárek a následkem toho se začnou dít zvláštní věci vedoucí až do kočičího království je jasná pětka už jen díky všem těm kočkám, ale příběh to není hloupý a jako pohádka funguje moc pěkně. Kočičí království má sympatické postavy, zvlášť pokud jde o Haru a tlustého bílého kocoura jménem Muto, a všechny svoje postavy využívá velmi svižně k posouvání přímého a zábavného děje, který navíc přináší i spoustu vtipu. Vtípky jsou většinou roztomilé, pár možná trošku laciných, ale hlavně jeden úplná pecka, když se odhalí pravá identita tlustého bílého kocoura :). Na takhle jednoduchou pohádku, která navíc asi ani neměla ambice být nějakým supersnímkem, který by měl vydělat a zapsat se do historie největších animé filmů na světě, je tu ale překvapivě pěkná animace se spoustou plynulého pohybu a hlavně pokud jde o ladné kočičí pohyby. To je vidět i v takových detailech jako kočičí securiťáci nebo různé skákání a pobíhání po kočičím království, protože tahle pohádka je spíš z těch "dobrodružnějších" než dialogových. Nakonec se v tom najde i nějaké ponaučení nebo spíš proměna hlavní postavy Haru, takže překvapivě to není až tak moc pro nejmenší, jak to celou dobu vypadá. Jiná takhle příjemná a milá pohádka o kočkách asi není takže prostě nemůže nedostat pětku, protože je prostě super a se spoustou koček :). (01.01.2011)

I já bych tedy něco mohl napsat. Lehko se kritizuje, ale už jsem se přestal trápit nad formami. Ona ta forma, nebo žánr není tak důležitý. Vemte si téměř jakýkoliv Miyazakiho film, vždycky najdete splývání světů, reálného či nereálného. Ekologická výchova či obrovský dopad atomových katastrof, tím vším jsou Ghibli filmy prosycené. Ystad, tohle švédské město mi připomnělo to kouzelné náměstíčko, které bych i já rád našel ve svém městě. Oddat se snům a šplhat po střechách, kde by na mě čekala v mém případě asi baronka nevysokého vzrůstu zato by mohla naplnit můj příběh. Určitě ano. (07.08.2016)