Dogville

Snímek Dogville pro mne znamenal pěkně emotivní cloumáček. Nejprve mne ohromil fantastickým půdorysem městečka a zarputilým otvíráním imaginárních dveří. Posléze mne citově vyždímal maloměstským terorem k touze po vložení plamenometu do týraných rukou a na závěr mi slzy štěstí do očí vehnal koncem tepajícím v rytmu mých představ. Byl to silný zážitek, ale po poradě se svým cvokařem jsem se rozhodl, že v rámci zachování duševního zdraví Dogville již nikdy nepoctím svou návštěvou. (08.12.2011)

Původně jsem čekal nějaký experiment ve stylu Antikrista, který se mi třeba i bude líbit, ale v rámci "umění" to zas půjde (nejen) s rozuzlením do háje a já zklamaně přiklepnu průměr a nálepku "nepochopeno". Ale chyba lávky! Protože Pointa s velkým "P" (kterou asi málokdo odhadne předem) je v tomto filmu (no, pravda, spíš divadle) naprosto dokonalá a těžko by si mohl divák přát lepší. A příběh, který k ní spěje, je sice na jednu stranu dlouhý (což bude kromě "krapet" nefilmové formy asi jediný možný zápor Dogvillu), ale na druhou velmi dobře napsaný, rozhodně nenudí a jeho délka zde má své odůvodnění (stupňování "zla" až na samé maximum). Co se týče hereckého ansáblu; vybrání Nicole Kidman do role hlavní hrdinky bylo absolutní sázkou na jistotu, protože ona zde zahrála opravdu výborně a snad každý divák jí fandil, soucítil s ní a chtěl za přečiny proti její osobě odplatu. Ostatní herci také nebyli vůbec špatní, ať už to byl Paul Bettany alias nerozhodný srábek, Stellan Skarsgård jako neurvalý primitiv nebo James Caan v malé (ale o to hezčí) roli mafiána. Takže tento příběh o lidskosti, využívání, dobrotě, zneužívání, toleranci, ponižování, odpouštění a pomstě jsem si opravdu vychutnal. A pokud někteří prohlašují, že je tvůrce cynik, negativista a jeho Dogville postrádá citovost, tak se v tomto případě (opakuju v tomto případě, kdo ví co za sousto si na mě pan Trier přípraví příště :-) ) jen nahlas směju a přehrávám si v hlavě, kolik emocí a myšlenek ve mně toto 5*-ové dílo vyvolalo. Napsal bych sem geniálně krutou "hlášku" s "přestat, pokud zadrží slzy" v plném znění, ale nebudu spoilerovat. (06.09.2011)

Lars von Trier je můj soukromý Personal Jesus! Je skvostný a nepotřebuju k tomu rekvizity, abych vás o tom přesvědčil. Jeho genialita budiž teď vypovězena: měsíc září nad Dogvile. Městem, které se vydává za téměř Stepfordský, prochází Nicole Kidman v norkovým kožichu. Pod nohama ji křupe...co vlastně, když se celý film odehrává v obrovském hangáru? Divákova fantasie pracuje na plný koule! Žádný dvěře, žádný větší záchytný body, které by vám dopomáhali dovytvářet si dogvillskou atmosféru. Přesto jste nabuzeni. Kamera pomalu prolétavá nad městem, nad lidmi a jejich osobními problémy. Po celý film se vlastně nic moc neděje, ale....sakra...pořád nedýcháte a Trier toho využívá ve svůj prospěch. Rozbíjení dřevěných panenek je jen špičkou ledovce a když film dospěje k vynikajícímu finále, čekáte všechno. Třeba i to, že Nicole ve městě zůstane. Trier sere na divákovo korektní myšlení a jednou větou rozhodne o všem... Diváka spolu s jeho myšlenkama zastřelí. Nad Dogville v tu chvíli vychází zakrvácený měsíc, který je symbolem zkázy. Šílený je slabý slovo.__ Možná mě Trierovo město nerozbilo jako jeho ostatní filmy u nichž jsem měl problém vydrežet do konce (důvod- neuvěřitelná emotivní bomba!), ale o to víc si Dogville vážím. Je hodně minimalistický a prostě celkově nutný ke shlédnutí. Když už nic, tak si uvědomíte, jak jsou lidi nevyzpytatelní... 90% (19.04.2009)

Tak nějak ani pořádně nevím, co napsat. Přitom ale cítím nutkavou potřebu vyjádřit se k právě zhlédnutému filmu i nějak víc než jen hodnocením... Už jenom proto, že celé skoro 3 hodiny jsem se nenudil a s otevřenou pusou jen zíral a žasl, to se mi u podobně dlouhých projektů snad ještě nestalo. Těžko se to dá vyjádřit, ta perfektní a originální forma kulis je tu omýlaná ve většině komentářů a je naprostá pravda, že svůj účel plní víc než dokonale - divák má možnost, co možnost, dokonce povinnost sledovat příběh a postavy a není rozptylován žádnými formálními kudrlinkami. A koneckonců, jak znám Larse von Triera, bude v tom i nějaká ta symbolika. Třeba protiklad těm těžko proniknutelným a na první pohled neviditelným povahám jednotlivých postav či něco podobného. Ale ne, vůbec jsem tu o tom nechtěl psát a hle, půlka komentu zaplněna jenom tím. To hlavní jsou ale samotné charaktery a jejich chování v kontextu příběhu. Jak to na každého zapůsobí a co si z toho odnese, to je na každém osobně. Zde režisér nabízí hodně prostoru pro subjektivní interpretaci a nedivil bych se, kdybych se zeptal deseti různých lidí, kdo je podle nich největší svině, a dočkal se deseti různých odpovědí. Shrnuto a podtrženo, už se rozkecávám nějak moc a nikam to nevede, von Trier nám dal další morální facku se slovy "A poraď si s tim sám!". A já mu to žeru. 95%. (04.01.2008)

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)