Dogville

Film o člověku. O tom, jaký je. O jeho kladech a především záporech. O lidské aroganci, strachu, nadutosti, sebeklamu, lži, pomstychtivosti. Městečko Dogville, ulice Elm street - noční můra každého z nás při pohledu do zrcadla. Film s morálním poselstvím, ale bez uspokojivého závěru. Někdo by řekl divadlo. I tak by se dal film možná stručně charakterizovat. Nicméně jisté prvky nedivadelnosti dělají z toho díla film. Především jsou to vynikající herecké výkony, které jsou přísně civilní a ze kterých je vidět pevná a nekompromisní ruka Larse von Triera, který si dal veliký pozor, aby někteří z herců nezacházeli při svých výkonech do teatrálnosti. Ostatně prostředí jednoho ateliéru a chudá dekorace, za kterou by se stydělo i chudé české oblastní divadlo, by k tomu mohly svádět. A propos dekorace. Buď došly těsně před natáčením Trierovi peníze, nebo to byl záměr. Samozřejmě že záměr. Proč tahat do ateliéru psa, když si ho můžu nakrestlit na zem. Ostatně nakreslený pes mi kost, na který zbyl kousek masa, nesežere. Proč shánět keře angreštu a zasvinit ateliér hlínou, když může Lauren Bacall okopávat tvrdou podlahu ateliéru ohraničenou bílou křídou. Na co pořizovat u domů stěny a dveře, když je můžou herci pantomimicky naznačit. Zvuky a jejich použití. Další genialita tohoto díla. Zatímco herci chodí po ateliéru, otevírají a zavírají neexistující dveře, zvuky jsou reálné - vrzající půda pod nohama, zaklapnutí zavíraných dveří, zvuk motyčky okopávající keře angreštu... Pro mě je tohle vynikající, ucelené, krutě reálné, formou chudé, ale obsahově dokonalé filmové dílo. Šup s ním do topky ;-) (11.11.2010)

Scénář: Lars von Trier .. Tento film zaujme v mnoha směrech. Už na první pohled vyniká výpravou. A ta je tak minimalistická, že v městečku nenajdete, kromě postelí, stolů či kostelní věže hmatatelné kulisy. Namalované stěny, ulice a domy popsané názvy jak na mapě, neviditelné dveře, dokonce i ten pes je jen štěkající symbol na podlaze. Zkrátka jako v divadle. A mezitím se pohybuje většinou jen šestnáct osob. Tahle jednoduchost je záměrná, má zdůraznit, že hlavním tématem bude jednání postav. Navíc je, díky tomuto postupu, při sledování jedné události možné na dálku sledovat dění v odlehlejší části městečka. Mnoho prostoru pro vyniknutí kamery zde taktéž není a tak kromě pohledu z ptačí perspektivy sledujeme neustále (až) roztřesené záběry postav, detailní záběry tváří apod. Tím nejpodstatnějším je tu ovšem příběh a jeho sdělení. Není sice tak propracovaný, jak by na více než dvouhodinovou stopáž mohl být, ale i tak má své působivé kouzlo. Grace, krásná, milá, obětavá a hodná žena v nesnázích se na útěku před gangstery dostane do zapadlého městečka Dogville. Obyvatelé jsou nejprve v rozpacích, ale pak projeví svoji lidskost a ženě pomohou. Jak kapitoly příběhu plynu, začnou obyvatelé projevovat i zbylé lidské vlastnosti a na plno ukáží svoji schopnost manipulace s někým v nesnázích doprovázených vydíráním, týráním či znásilňováním. Vždyť jsou to lidé a právě ta příležitost z každého dokáže dostat to nejlepší nebo to nejhorší. Hereckému obsazení bezkonkurenčně vévodí Nicole Kidman, ale slušnou šanci ukázat se má téměř každý z osazenstva a lze těžko říct, že by někdo zaostával. Z onoho davu nejvíce vyčnívá Paul Bettany, ale za vyzdvihnutí stojí taktéž neviditelný hlas vypravěče. Doporučuji dát snímku šanci - je to opravdu sugestivní zážitek. Cynicky krutý režisér a scénárista Lars von Trier sice klade spoustu překážek, které mnohý divák nepřeskočí a zůstane odrazen, ale také ochuzen o pořádnou dávku morality s depresivním nádechem. Dogville není z filmů, které mají zvednout náladu, spíše slouží jako nastavené zrcadlo každému jednotlivci a k úvaze o chování se k bližnímu svému. Jistě, snímek je možná předvídatelný, ale nebude to tím, že v každém z nás dřímá sadista - tím pádem nemá většina lidí problém si domyslet co bude následovat? Nevím jak by film zapůsobil, kdyby byl natočen klasickou formou, ale pokud někomu připadá vycucaný z prstu snad pro dostatečnému zasazení zpět do reality poslouží závěrečné titulky a jejich dobový fotografický podklad. No jo, vždyť Amerika je Amerika a lidé jsou pořád jen ..lidé ..a pořádné svině. 100%. (27.03.2006)

Viděla jsem to v opačném pořadí a možná proto se mi Manderlay líbil víc. Ke nesporným kladům Dogville patří Paul Bettany a Nicole Kidman, víc než v Manderlay mi vadily kulisy a opravdu hodně mi lezla na nervy pasivita dvou hlavních hrdinů. Závěr s dokonalým poučením pro život to ovšem značně vylepšil. Grace ovšem nikdy nebude mojí oblíbenou hrdinkou.3,5* (25.09.2006)

Původně jsem čekal nějaký experiment ve stylu Antikrista, který se mi třeba i bude líbit, ale v rámci "umění" to zas půjde (nejen) s rozuzlením do háje a já zklamaně přiklepnu průměr a nálepku "nepochopeno". Ale chyba lávky! Protože Pointa s velkým "P" (kterou asi málokdo odhadne předem) je v tomto filmu (no, pravda, spíš divadle) naprosto dokonalá a těžko by si mohl divák přát lepší. A příběh, který k ní spěje, je sice na jednu stranu dlouhý (což bude kromě "krapet" nefilmové formy asi jediný možný zápor Dogvillu), ale na druhou velmi dobře napsaný, rozhodně nenudí a jeho délka zde má své odůvodnění (stupňování "zla" až na samé maximum). Co se týče hereckého ansáblu; vybrání Nicole Kidman do role hlavní hrdinky bylo absolutní sázkou na jistotu, protože ona zde zahrála opravdu výborně a snad každý divák jí fandil, soucítil s ní a chtěl za přečiny proti její osobě odplatu. Ostatní herci také nebyli vůbec špatní, ať už to byl Paul Bettany alias nerozhodný srábek, Stellan Skarsgård jako neurvalý primitiv nebo James Caan v malé (ale o to hezčí) roli mafiána. Takže tento příběh o lidskosti, využívání, dobrotě, zneužívání, toleranci, ponižování, odpouštění a pomstě jsem si opravdu vychutnal. A pokud někteří prohlašují, že je tvůrce cynik, negativista a jeho Dogville postrádá citovost, tak se v tomto případě (opakuju v tomto případě, kdo ví co za sousto si na mě pan Trier přípraví příště :-) ) jen nahlas směju a přehrávám si v hlavě, kolik emocí a myšlenek ve mně toto 5*-ové dílo vyvolalo. Napsal bych sem geniálně krutou "hlášku" s "přestat, pokud zadrží slzy" v plném znění, ale nebudu spoilerovat. (06.09.2011)

Lars von Trier rád překvapuje svými inovativními filmařskými postupy a překvapil i tentokrát. Spíše ale v záporném slova smyslu. To, co vás asi ihned praští do očí, je volba prostředí, do něhož je celý děj koncipován. Jeden malý prostor, do kterého jsou stylizovány postavy městečka Dogville, sice zaujme originalitou, kolísající děj ovšem díky uzavřenosti prostředí dostane ještě jasnější kontury. Toto divadelní aranžmá Trier prostě nedokázal ukočírovat, což mu asi nejvíce uškodilo. Samotný příběh se opět pokouší o navození destrukčně emocionální nálady, výsledek ale zůstal tak na půl cesty. Pocit vykonstruovanosti tu budí velmi silný dojem, který se zviditelní hlavně v přehnaném „očisťujícím“ závěru. Pravdou zůstává, že film je nabyt spoustou zajímavých úvah, myšlenek o lidskosti, lidech, vztazích..., na Triera je to ale nestoudně málo. (03.01.2004)