Severní Marseilles

Už mě ta policejní francouzská akční dramata pomalu přestávají bavit, protože i když jsou to do jednoho kvalitní filmy, jsou všechny jeden jako druhý. Bac Nord ovšem pěkně ukazuje, jak si to Francouzi ve své zemi krásně zařídili. A jeden detail - všichni policajti jsou bílí a naprostá většina gangsterů ne. Náhoda? 70% (28.09.2021)

Také velmi oceňuji odvahu tvůrců odložit jediný respektovaný multikulti nános a vydat se na cestu pravdy. Příběh tří policajtů, kteří se rozhodnou rozprášit místní drogovou scénu a dostanou se všichni do velmi velkých nesnází. Jednota a dav maskovaný Arabáků a další africké náplavy ve mně vzbuzoval daleko větší hrůzu než všechny filmové triky. (07.02.2022)

Bac Nord je příběh podle skutečné události o policejní jednotce, která spolu s vedením začíná nelegální akci a zátah ve francouzském ghettu, jenže když se nelegalita akce dostane na světlo, začíná zadržování všech aktérů. Hlavní trojice jsou správní badass zkorumpovaní poldové, kteří zákon rozhodně moc nectí, a tímpádem je celkem radost sledovat dění okolo nich. První půlka je výborná, zhruba v půli přijde zátah do ghetta a celá dvacetiminutová akce, kdy zůstane jeden člen jednotky uvěžněný v paneláku sám proti všem je sakra intenzivní highlight filmu a celou dobu jsem snad ani nedýchal. Naopak druhá půlka je spíše dohra případu a uzavření celého příběhu spolu s vybarvením osudů hlavních postav a ačkoliv chápu, že je to "based on true story" a je třeba film zakončit, byl bych daleko radši, kdybychom na závěr dostali další, tentokrát už finální akci. Francie každopádně opět ukazuje, že tyhle ghetto filmy ji jdou a že vybudovat napětí, atmosféru a zobrazit pěkně drsně a nekompromisně prostředí okrsku pro ni není vůbec problém. Na místě je asi srovnání s nedávnými Les Miserables, kteří byli o třídu lepší, akce bylo více a v napětí nepolevili ani na chvíli, a právě proto si Bac Nord zaslouží "jen" lepší trojku, každopádně podívaná to byla luxusní a ikdyž oproti Miserables v některých ohledech mírně zaostává, pořád jim celkem šlape na paty. Pro fanoušky žánru povinnost, pro ostatní solidní doporučení, u kterého by měli být určitě spokojeni. (17.09.2021)

Záverečná skladba The Animals: The House of the Rising Sun bola tým najlepším, čo film ponúkol. Novodobá gangsterka v multikulturálnom Marseilles nepriniesla nič nové ani strhujúcu podívanú. Pre mňa ide o síce drsnú, ale bežnú kriminálnu drámu na francúzsky spôsob. A nepriniesla ani nič prekvapivé, možno len fanatický slniečkár sa bude diviť, že to nejako v tých zmiešaných zónach nefunguje a kriminalita je tam najvyššia v celej krajine. Ale slniečkár to bude aj tak považovať za hoax, perspektívy mu totiž blokuje kelímok so sojovým latéčkom v jednej ruke a kartón s fotkou Grety Thunberg na proteste proti ťažbe nerastných surovín v druhej ruke. (19.11.2021)

Kromě příběhu samotného, který byl velmi dobře natočen, obsazen, mělo to švih, styl, grády, je osvěžující, kterak se toho tvůrci politicky korektně nebáli a naservírovali nám v doprovodných záběrech zajímavou podívanou na způsob žití sociálně slabých, emocionálně křehkých, ustrkovaných etnických skupin, kterým je třeba odevzdat nejlépe vše, ideálů včetně. Pro někoho normální povinnost, která ho dělá lepším, ještě lepším, nejlepším, protože jinak by byl asi naprosto nezajímavou existencí, však pro realistu náhled na cosi, co  už někde po světě viděl a nedokáže to dostat z hlavy (třeba v jihoafrickém Shittownu řekněme před dvaceti lety, od té doby a už tam turistiku nesměruje..) nebo to může divák méně zcestovalý, kovaný jen bazénovými destinacemi s all inclusive servisem, znát ze slavného bijáku, který jiní filmařští kabrňáci nazvali Černý jestřáb sestřelen, a našlo by se jistě více starších kousků... Neskutečný bordel, anarchie, anti systém, stát ve státě, Kábul v Marseilles... V takových oblastech být policajtem nebo sousedem musí být chuť. Pěkné. No. Pokud má někdo, při pohledu na tohle, problém s Luníkem IX., možná by měl překopat žebříček hodnot. Zlaté ohně, panely bez drátů, kradené slepice v dírách po oknech, světlíky bez stupaček, či noční zpěvy s kytarou... Já byla v Marseilles v roce 1999. Budu si ji tedy pamatovat takovou, jaká bývala. Tím nic nepokazím. (09.11.2021)