Kouř

Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, holahej! Ad absurdum dovedená logika průmyslové epochy si díky osifikaci v podobě autoritářského režimu, který sebe nedokázal oddělit od doby, v níž vznikl a rozvíjel se, a tudíž nedokázal spolu se sebou nekonzervovat i onu průmyslovou mašinérii, jen oddaluje moment, kdy všem dojde, že se kola skutečně zastavila. V tu chvíli přichází roztočit nová hvězdná kola nová generace: proti ocelovým neohebným traverzám, kouři komínů a cigaret, kyselinám v trubkách a alkoholu v krvi přichází nová generace: ohebných, pružných, jak v páteři tak v nohách, tanečníků diska, kteří pijí Coca Colu a myslí na ekologii. Z jedné strany logika minulosti ad absurdum, z druhé strany ještě nejistá budoucnost, která neslibuje o mnoho lepší zítřky, a mezi tím: jiná absurdita jako spojka, rozdělující dvě hřídele, které do sebe nakonec zaklapnou a svět pojede v kontinuitě dál, jen na jiný stupeň. Takto ostře film budoucnost nevyhlíží, slouží hlavně jako skvělá komedioanalýza doby přežité, inu nikdo nejsme pánem svého díla, kterému se až zpětně vždy přisoudí trochu jiný smysl, ale i v tom je něco instruktivního: v opojném vítězství bigbeatu nad normalizačním diskem, kdy se v devadesátkách zdálo, že svoboda již vyhrála, jsou hrdinové Kouře vlastně jednou nohou stále v době poražené: cigarety, alkohol, pevnost… Budoucnost patří jiným, protože historie i dnes preferuje stále stejné hodnoty, ačkoliv mění fasády: takže historie, i nadále jedu dál stále s Tebou, víme kam cesty vedou – k našim pružným, jako ze škatulky upraveným, sojové mléko pijícím a od nyní vždy udržitelně rozvíjejícím (hlavně, že stále s nimi na palubě), uvědomělým, diskžokejům naší nadcházející doby. (20.07.2020)

Poprvé mi o Kouri vykladal kamarad, ktery perfektne napodoboval hlavniho hrdinu, takze jsem musel letet domu a Kour si najit. Byl jsem na jednu stranu docela prekvapen, ale i zklaman. jsou tam hezke momenty, ale film jako celek mi moc neladi. verim, ze se najde spousta, co da plny pocet, ale i taci, co treba jen jednu hvezdu. Ja dam tri, abych byl mezi, protoze mam z toho stale takove zvlastni pocity. (11.02.2008)

Tenhle film je fakt masakr, ale ty písničky... To je prostě krize. Proč to nemohli natočit jako normální film? To bylo nutný točit to jako buzikál? Mě tam všechny ty hudební vložky hrozně sraly. Kdyby tam nebyly, dám 5 hvězdiček. Ale i tak je to dobrej film a jednoznačně nejlepší buzikál všech dob. Jinak Arnoštek je boží, ale moje nejoblíbenější postava je archivář a alkoholik Béda... "Vyměň mi to za vostrý." (12.01.2007)

Pak že se u nás netočí osobité a originální filmy.... Kouř je svéraznou karikaturou (nejen) dob minulých vyvedenou v zajímavém vizuálu a ozvláštněnou takřka muzikálovými výstupy. Ač si Tomáš Orel hodně hraje s kamerou, v jeho režii jsou stopy divadla více než patrné, stejně jako v projevu herců (škoda nešikovně našroubovaných postsynchronů, které občas činí herecké výkony dosti topornými) a tak Kouř chvílemi využívá potenciálu filmového média méně, než by bylo záhodno. I tak mé palce ukazují jasně vzhůru - vícero českých filmů se rozhodlo kráčet vlastní cestu, avšak ne každý to zvládnul bez větších klopýtnutí - 'rytmikál totalitního věku' ano. (24.01.2008)

Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film. (27.09.2016)