Kouř

Co Arnoštek, ale Kouř je přímo boží! Těžko hledat v naší kinematografii podobný úlet, který lakonicky a s naprostou nadsázkou líčí, jak to "tenkrát" v totalitním věku chodilo. Záměrná přehrávanost čechrá Kouři slušivý účes a magorné chichotání je tudíž naší přirozenou reakcí. Prakticky už od začátku jsem byl takhle naladěný a nasával ten dým s vůní ironie, satiry a kritiky. A co teprve ty songy, které vás svou demencí/chytrostí naprosto uzemní! Dostal jsem pořádnýho "čouda" a děkuji za to! (27.06.2014)

,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou...  Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě!  -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * (21.05.2015)

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. (02.06.2011)

Jakožto někdo, kdo si Kouř již po léta pouští každý týden, nedokážu skrýt nadšení z čerstvého remasteru, ve kterém se odhaluje mnoho nejen dalších detailů v již tak komplikovaní mizanscéně, ale i nové příběhové plány. Kouř je v současné době až vyčerpávající sledovat tím, kolik se toho v každé scéně děje a na kolika úrovních (a ještě je to po celou dobu k posrání vtipný). Doufám, že se po zaslouženém znovuuvedení podívá Kouř konečně do světa, protože aplikace této svébytné alegorie s neopakovatelným geniem loci na zahraniční publikum, by mohla být dost zábavná. (15.07.2020)

Absurdní dílo, vykreslující absurdní momenty života za železnou oponou. Tedy absurdita na druhou. A ono to opravdu funguje. Sice je zdejší humor místy těžce stravitelný a nezasvěcený divák může prohlásit, že film je kýčovitá sračka, ale v jisté chvíli, kdy se na scéně objeví Arnoštek a jeho legendární diskotéka, každé srdce zjihne a na tváři se objeví úsměv. Ano, je to slátanina plná nepochopitelných herecky a scénáristicky slepých uliček, ze kterých má divák rozporuplné pocity, ale dohromady je to docela zábava. 80% (13.11.2015)