Kouř

Tohle je film, který má/měl obrovský potenciál stát se kultovním a kdoví proč se jím nestal (i když mě překvapuje, kolik lidí ho tu vidělo - čekala jsem něco hodně pod tisíc). Zajímavý pohled na život, zábavu a práci za komunismu, jeden z mála, který mi přišel přes svou absurditu značně opravdový (ač herci přehrávají, ač je to přemrštěné až hrůza, přijde mi to mnohem lepší než třeba vychvalované "Pupendo" nebo "A bude hůř") a především velmi zajímavě a na naše poměry i originálně vizuálně pojatý. No a pak samozřejme přijde Arnošt se svou diskotékou a začnou se psát dějiny. (01.02.2010)

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% (09.05.2010)

Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! (27.01.2004)

(3x) ,,Já tu nejsem sám, já si tady tak chlastám..." Řada uživatelů bere zde KOUŘ jako film Divadla Sklep, vycházejíc ovšem ze staršího Vorlova snímku Pražská pětka tam mnohem víc vnímám vliv poetiky baletní jednotky Křeč a hlavně pak recitační skupiny Vpřed pod vedením Lumíra Tučka (který je zde autorem scénáře). Ovšem to, co fungovalo v povídkách Oldův večírek nebo i Na brigádě z Pražské 5 takřka bezchybně, zde v celovečerním formátu působí zbytečně zdlouhavě a dochází i na vyloženě prázdná místa. Nehledě na tak šílený scénář plný trapností ze strany mladých pracovníků (především postava podnapilého hrdiny-archiváře Bédi odpudivá vzhledm i chováním), což bohužel na rozporuplných pocitech přidává a přebíjí i vcelku zajímavou zápletku. Atmosféra moderních diskoték 90.let s nástupem stylu eurodance a hiphopu mne totálně míjí, přínos zhledávám ve vykřeslení pracovních poměrů v továrně na sklonku socialismu i zajímavou kritiku režimu jako takového. Z herců stojí za pozornost mladý Jaroslav Dušek v roli šéfa výskumního oddělení, stělesňujícího absurditu minulého režimu, pak zaujme už jen krásná Lucie Zedníčková, jejíž duet "Hele kotě, vo co ti de..." je pro mne nejlepší písní tohoto rytmikálu (kdepák trapnej Arnoštek se svým teplým fajnovým hitem!). Rozhodně zajímavý film, který mi svým stylem příliš nesedl, odpuzuje mne. Nicméně souhlasím, že za vidění jaksi stojí. 55% (Naposled zhlédnuto dokonce v kině... [Kino Úsmev, Košice – Československý den 28.10.2018 ] (03.07.2017)

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. (10.07.2007)