Pražská 5

Alespoň čtyři z pěti částí programu P5 jsou i po neuvěřitelných třiceti letech (z toho cca dvaceti od minulého zhlédnutí) pořád neuvěřitelně skvělé a celek je v propojení úvody Dr. Šteindlera CSc, jejichž dokonalost si už vychutnáme asi jen my pamnětníci, zákeřným útokem na naše socialistické zřízení a kulturu. K hlasům o "nesourodosti" celku se nepřidávám. Snad byste chtěli sérii pěti srandovních taškařic? Obě "nudné" části, tak jak prokládají tři komické, mohou divákovi skýtat pohled drasticky jiného druhu na totéž, co se domnívá vidět v oněch třech. (Ostatně nerozumím ani tomu, proč většina diváků ve srovnání s Na Karlštejn a Na brigádě zcela podceňuje Oldův večírek, který je prostě best.) Nebo jiná možnost: co takhle vnímat i ony dvě části jako komedie? (Tím nechci naznačit, že jsem pochopil něco, co ostatní ne - pouze to navrhuji jako divácký experiment.) Pro více či méně skryté poťouchlosti je třeba film sledovat se zvýšenou pozorností (a asi vícekrát). Třeba fakt, že dva popeláři, kteří se jen mihnou na začátku Oldova večírku, jsou Čenský s Vašutem (jo, čtete správně: Čenský a Vašut), jsem zjistil až v titulcích. A slova sklepického předsedy, jimiž objednává pití, jsem si musel pustit několikrát, abych se ujistil, že říká "dvakrát na Barrandov". Vůbec jsem Na brigádě neobjevil deklarované postavy kulaka, mužika a Prudínka. A toho zlého skřítka z úvodní grotesky, tak toho se Vorel potom už nikdy nezbavil. (10.09.2019)

Povídkový film se skládá z pěti podařených částí, každá má své a je něčím zvláštní. První, němá povídka, nazvaná „Směr Karlštejn“ vypráví o měšťácké rodince, která se vypraví do přírody a zažije při tom nemalé dobrodružství. Ve druhé povídce „Bersidejsi“ jsme svědky zvláštního vizuálního díla beze slov a herců. „Oldův večírek“ nás zavede do hotelu za opravářem Oldou, který přijde na to, jak to v socialismu vlastně funguje. Ve čtvrté povídce „Barvy“ nám taneční skupina ukáže strhující taneční představení. A konečně poslední povídka „Na brigádě“ je typickým sklepáckým filmečkem, kde se dozvíme, jak to na brigádách kdysi fungovalo. (20.07.2006)

Pět příběhů, z čehož tři tragické a dva tak fantastické, že je dozajisté bude doporučovat kinematografickým gurmetům minimálně následující dekádu. První z těchto fantastických počinů je groteska reprezentující výlet na Karlštejn. A nebyl by to Vorel, aby se ve filmu neobjevil skřítek, u nějž si divák nemůže být zcela jist, zdali tento vykutálený pobuda a cestovatel po nocích nevraždí holčičky, kterého pozorovaly z okna jeho pelešení v nedalekém kontejneru. Druhým fantastickým počinem je něco mezi básní a rapem, a to v prostředí nějakého žižkovského Hiltonu. Nový pracovník zde dostává šanci ukázat svůj um a současně své ornitologické hejno kurů. 65% (18.01.2019)

Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). (15.02.2009)

Pražskou pětku jsem viděl poprvé někdy hluboko v devadesátých letech a tehdy mi na té třesoucí se videokazetě přišla velmi dobrá. Teď, v končícím roce 2008, musím bohužel souhlasit s tím názorem, že se jedná o absolutně nesourodý slepenec zajímavých (leč ve dvou až třech případech téměř nudných a trapných) povídek. Kdybych měl hodnotit konkrétně, tak: Směr Karlštejn: 4/5, Bersidejsi: 1/5, Oldův večírek, 2,5/5, Barvy: 1/5 a Na brigádě: 4,5/5. Komplexně? 3 hvězdičky bohatě stačí. Nechci vás ale od PP odrazovat. Už jen první a poslední povídka společně s moderátorem Šteindlerem stojí za zhlédnutí. (23.05.2007)