Pražská 5

"Všechno by bylo jiné, kdyby ... kdybyste se tak neštítil práce." S Mimózou jsem vyrazil na Karlštejn němě leč vtipně, s Kolotočem jsem se u výtvarných hrátek se stíny trošku nudil, s Oldovým sháněním těsnění mě Vpřed celkem pobavili, všemi barvami zbarvená Křeč zábavně pošimrala totalitu a Sklep si rýpnul do budovatelství tak špičkově, že jsem se na premiéře filmu v kině divil, že mě nikdo nezavřel. Tehdy jsem ještě netušil, že předání staré komunistické moci novým komunistům je dávno domluvené, takže mi tato forma rebelie tehdy připadala dokonalá. Dneska to cítím jinak, ale vzpomínky na uvadajícího moderátora mi stále vyvolávají úsměv na tváři. (20.12.2016)

Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. (02.11.2010)

Zajímavě poskládaný celek, který střídá momenty nesmírně vtipné i velice umělecké a experimentální, od grotesky a komedie přes veršovaná ironická podobenství k novým formám divadla a tance, přičemž leccos disponuje až montypythonovskými prvky. Dílo díky svým mladým začínajícím umělcům neuvěřitelně svěží a v mnoha aspektech moderní, na kterém zejména a s lehkým překvapením vzhledem k době vzniku oceňuji neskrývanou, jednou lehce nadsazenou, jindy poměrně ostrou satiru trefující se do komunistického zřízení. (25.07.2022)

Pět povídek, tedy pět potenciálních hvězdiček. Úvodní Karlštejn důstojně kopíruje klasickou grotesku a přidává ryzí "češství". Druhý (výtvarný) segment je nekoukatelný, stejně jako čtvrtý taneční. Prostředek filmu, Oldova oslava, zaujme svou šílenou a záměrně diletantskou rýmovaností. A to nejlepší nakonec - Na brigádě je vynikající parodie na budovatelské filmy, veškerou filmovou romantiku a nemá jedinou slabinu. Výsledkem jsou *** (16.01.2004)

Film obsahuje pět povídek, přičemž pro každou byl zvolen samostatný umělecký žánr. Povídka "Směr Karlštejn“ vypráví o rodinném výletě a jedná se o žánr pantomimy. Povídka „Bersidejsi“ je taneční férie jež zpodobňuje téma podobenství. Povídka „Oldův večírek“ zastupuje recitaci a vypráví příběh údržbáře, který to nemá lehké. Povídka "Barvy" je věnována výtvarnému divadlu a podobenství. A poslední povídka „Na brigádě“ o zbloudilém trampovi, který má šanci být napraven, je politická agitka, ale zároveň satira. (29.06.2020)