Pražská 5

Takové obrazovo/příběhové cvičení pro Tomáše Vorla. I přes to že Karlštejn i Brigáda docela dobře fungují z nich nejsem odvařen zdaleka tak jak říkají místní komentáře. Možná Brigáda by se u mě na čtyři dostala a jde na ni vidět, že si s ní Vorel vyhrál. Avšak co mě opravdu zaujalo byly Barvy. Práce s atmosférou a světlem byla v tomhle případě opravdu parádní. Další dvě povídky bez komentáře, protože na filmovém plátně (narozdíl od živé interpretace) na mě absolutně nefungovaly... Brambory jsou jako tykev. (18.02.2011)

Kdo to neviděl v kině tenkrát, bude mít k ocenění dál. Tehdy to bylo něco nevídaného: radost, parodie, satira, blbnutí a vtipné písničky, vše, co zapšklá socialistická kultura potlačovala. Viděl jsem to v létě 89 v Doksech, a jediný zážitek, který byl toho roku ještě lepší a mocnější, přišel pak v listopadu. (20.07.2007)

Velmi pěkný, a i po dvaceti letech stále neotřelý experiment, na němž se mi líbí snad všechno - ať už je to geniální parodování televizních hlasatelů (Šteindler je tak dokonalý, že tradiční titulky typu "studio Barrandov - nositel Řádu práce" působí nebývale komicky), úvodní exhumace němé grotesky (v této podobě se mi líbila mnohem víc, než pozdější celovečerní remake Skřítek), první výraznější nádech surrealismu od dob Švankmajerova "Leonardova deníku", povídka výhradně ve verších (skvělý Krytinář coby running gag), muzikál ve stylu malíře Mana Raye, no a celé to završuje typicky sklepácký skeč, který je výbornou pozvánkou na nedlouho poté následující Kouř, který ironizuje starý režim ve srovnatelné kvalitě. Tomáš Vorel se tímto filmem definitivně katapultoval na pomyslné stupně vítězů v kategorii českých porevolučních režisérů, sice mě mrzí, že už asi nikdy nenaváže na své dřívější úspěchy, ale za tyhle kousky zůstane navždy nesmrtelným. Pražská pětka symbolicky za pět. (23.05.2010)

Pražskou pětku jsem viděl poprvé někdy hluboko v devadesátých letech a tehdy mi na té třesoucí se videokazetě přišla velmi dobrá. Teď, v končícím roce 2008, musím bohužel souhlasit s tím názorem, že se jedná o absolutně nesourodý slepenec zajímavých (leč ve dvou až třech případech téměř nudných a trapných) povídek. Kdybych měl hodnotit konkrétně, tak: Směr Karlštejn: 4/5, Bersidejsi: 1/5, Oldův večírek, 2,5/5, Barvy: 1/5 a Na brigádě: 4,5/5. Komplexně? 3 hvězdičky bohatě stačí. Nechci vás ale od PP odrazovat. Už jen první a poslední povídka společně s moderátorem Šteindlerem stojí za zhlédnutí. (23.05.2007)

Film Pražská 5 byl již ve své době netradičním umělecko-kulturním projektem nebojácně nastupující nové generace. A dnes působí jako zjevení, ke kterému se nedokážeme většinou ani přiblížit. Divácky nejatraktivnější je první a poslední část. Ale pouze ve spojení s dalšími třemi díly lze získat ucelený náhled na talentovanou komunitu v odlišnostech i propojenosti a semknutosti. Sarkasmus je vyjadřovacím prvkem, kterým tvůrci propojují svět umění s realitou a nespokojenost se stavem věcí nelze přehlédnout. Pantomimická skupina Mimóza se nebála zajít do extrému jízlivosti černého humoru. Ostřejší satirická groteska si nebere servítky a nenechává své protagonisty v poklidu a s každým mámením naděje přichází cyničtější výsměch. Útrapám marnosti kraluje David Vávra v roli vytrvalého otce rodiny. Zdatně mu sekunduje Eva Holubová v roli matky, David Prágr a Michal Prágr v rolích nezbedných synů, Michaela Pfeifrová v roli naivní dcerky, Tomáš Vorel v roli zvráceného skřítka a Zdeněk Běhal v roli standardizovaného socialistického hostinského. Výtvarné divadlo Kolotoč nezůstalo svému jménu nic dlužno a roztáčí specifickou vizualizaci siluet v kontextu i kontrastu běžnosti života. Jméno, které dodalo osobitou tvář uskupení, je Čestmír Suška. Recitační skupina Vpřed v satirické rytmice záměrného socialistického naivismu. Na nešvary života lze upozornit stylově a Zdeněk Marek v roli hotelového údržbáře Oldy nachází spásné a ucelené řešení. V socialistické poetice zaujme Radim Vašinka v roli pohodlného Oldova přímého nadřízeného, Alena Tesařová v roli pokojské s symbolu povrchnosti, principál souboru Lumír Tuček v roli Huga a čtyřlístek Miroslav Maruška, Radek Dočekal, Ladislav Platil a Ivo Kačaba v roli pokušení. Baletní jednotka Křeč se jeví moderně i z dnešního contemporary pohledu. S použitím techniky je výsledek efektní a svižný a svým jemným satirickým podtónem zapadá do celkové koncepce. Šimon Caban, hlavní postava sdružení, nemůže chybět. Ladné jsou tanečnice Lada Odstrčilová, Tereza Kučerová a Jana Krňanská a divákům zpříjemňují originální podívanou. Vše uzavírá slavné Divadlo Sklep se svou úderně romantizující parodií na nelichotivou režimní minulost. Opus má pět vrcholů: Tomáš Hanák v roli prozřelého trampa, Jana Kušiaková v roli uvědomělé vesnické učitelky, Radomil Uhlíř v roli žárlivého družstevního traktoristy, Jiří Vorel v roli předsedy družstva na počátku senility a Milan Šteindler v roli přesvědčeného a angažovaného vedoucího bohulibé socialistické brigády. Všechny díly pestrobarevné koláže se vyznačují dynamikou a jízlivou melodičností nesmlouvavého sarkasmu společenských reálií. Filmové dílo je pozoruhodné i po stránce umělecké a tvůrci ze společného základu čerpali ještě po mnoho dalších let. Bohužel, údernost a nespokojenost v noblesním tónu umění dnes povážlivě chybí a zmiňované neduhy oklikou celoplošně devastují nadání s neskrývaným výsměchem cynismu života. Kdy se to zastaví? (06.06.2017)