VOD (3)
Obsahy(2)
Režisér Tomáš Vorel vytvořil svůj celovečerní experimentální debut Pražská pětka se členy věhlasných pražských netradičních autorských divadel. Soubory ve filmu prezentovaly vlastní poetiku a styl prostřednictvím pěti povídek různých typů, propojených satirickým komentářem odborníka dr. Milana Šteindlera, CSc. (Bontonfilm)
Recenze (220)
Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). ()
Obrovská spousta tvůrčí energie a chuti dělat věci po svém a jinak, natěsnaná na malém prostoru a ještě nerozmělněná porevolučním sklonem tuzemské scény schovávat řemeslnou nedotaženost za sebeironii. Zárodky lecčehos, co mělo přijít v devadesátých letech, od České sody přes Prago Union až po Nachové plachty. Po letech otevřelo stavidla zpytování svědomí nad tím, proč se v dnešním svobodnějším světě častěji neodhodláme vydupat ze země a ze sebe něco opravdu svého, bez pohodlných vyzkoušených schémat a se všemi riziky prodělku a nepochopení, ale taky s potenciálem diváckého dobrodružství a opravdovějšího naplnění smyslu filmařského pinožení. ()
Američanům nenaléváme.. Je zvláštní, že až teď po čase člověk objeví kouzlo čísel 2 a 4. Něco z J-hororů a ambientní hudba v Bersidejsi (..už je to uděláno, už je to hotovo) či choreograficky i výtvarně poutavé Barvy jsou mezi karlštejnským dada skřítkem a budovatelskou brigádou s dobrým koncem nezaslouženě upozaďovány, podobně jako „hloubka“ slov lektora M.Šteindlera, který postupně uvadá jak karafiáty ve váze na jeho stole. Na dobu vzniku neotřelé, avantgardní a docela odvážné.. ()
1. povídka = 60% (průměrná groteska, trochu humoru bylo, ale nic převratnýho), 2. povídka = 10% (hrozné výtvarné cosi ke všemu s otravnou hudbou), 3. povídka = 50% (humorně antisocialistická recitační povídka), 4. povídka = 90% (na svou dobu nesmírně odvážný a zajímavý baletně-hudební kousek), 5. povídka = 100% (nejlepší povídka, paráda, kvůli tomuhle se vyplatí na to kouknout). Celkový průměr = 60%. Takže dám 3 hvězdičky a hotovo :-) ()
Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. ()
Galerie (7)
Photo © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zajímavosti (13)
- V povídce „Na brigádě“ se šofér autobusu (Jiří Fero Burda) ptá kovboje (Tomáš Hanák) kam jede. On jen tiše ukáže za sebe. Následně se šofér ptá kam jede a kovboj, opět mlčky, ukáže před sebe. Stejný dialog, včetně gest, se udál ve filmu Sedm statečných (1960), kde se odkud je a kam jede ptá Chrise (Yul Brynner) obchodní cestující s korzety (Bing Russell) po úspěšném odvezení indiána Sama na místní hřbitov. (Dinsberg)
- Skřítek v „Cestě na Karlštejn“ je Sandmannn (Unser Sandmännchen), obdoba našeho Večerníčku, z NDR. Shodná je i doprovodná melodie. (PD321)
- Vesnice, ve které se odehrává poslední povídka „Na brigádě“, se ve filmu nazývá Sklepice, což je odkaz na domovskou scénu tvůrců filmu – Divadlo Sklep. (sator)
Reklama