Pražská 5

Dlouho (opravdu dlouho)jsem tenhle kousek odkládal a teď vlastně nechápu proč. Milan Šteindler je jakýmsi průvodcem či uvaděčem pěticí povídek z kterých je Pražská pětka složena. V té poslední páté povídce si dokonce sám zahraje. Chápu, že pro někoho to může být trošku nesourodej mix. Mě však oslovilo všech pět povídek. Popravdě sám jsem nečekal, že mi to tak sedne a možná právě proto jsem tenhle kousek tak dlouho odkládal. Vorlův Kouř(1990) je pro mě kultem, kterej jsem viděl nesčetněkrát a jasná 5hvězdičková záležitost. Pražskou pětku řadím hned za Kouř a už teď vím, že si dám určitě rád repete. 5hvězd. (11.10.2023)

Je to celé jako Kouř v0.5 - místy vtipné, místy MIMO, místy KŘEČ... leč dokonalosti Kouře samotného nedosahuje. Od úvodního znechucení s počátkem cesty na Karlštejn, mířící VPŘED k opatrnému nadšení Na Brigádě. Jinak vcelku standartní, byť satirické tak palčivě, že se s tím mnozí raději schovávali do SKLEPa ... jen u těch baletně brazilovských Barev jsem se cítil jako na KOLOTOČi. 7/10 (03.05.2010)

"Všechno by bylo jiné, kdyby ... kdybyste se tak neštítil práce." S Mimózou jsem vyrazil na Karlštejn němě leč vtipně, s Kolotočem jsem se u výtvarných hrátek se stíny trošku nudil, s Oldovým sháněním těsnění mě Vpřed celkem pobavili, všemi barvami zbarvená Křeč zábavně pošimrala totalitu a Sklep si rýpnul do budovatelství tak špičkově, že jsem se na premiéře filmu v kině divil, že mě nikdo nezavřel. Tehdy jsem ještě netušil, že předání staré komunistické moci novým komunistům je dávno domluvené, takže mi tato forma rebelie tehdy připadala dokonalá. Dneska to cítím jinak, ale vzpomínky na uvadajícího moderátora mi stále vyvolávají úsměv na tváři. (20.12.2016)

Jak si to tak pročítám, Pražská pětka je úspěšná hlavně kvůli první a poslední povídce, ale u mě to je jinak. Oceňuju i zbylé tři povídky pro unikátní atmosféru, která není nikde jinde k vidění. Jistě, ty tři "černé ovce" nejsou tak vtipné, ale jsou velmi neotřelé a originální. No a první a poslední povídka, to je bez řečí jasný zásah. (30.06.2009)

Film obsahuje pět povídek, přičemž pro každou byl zvolen samostatný umělecký žánr. Povídka "Směr Karlštejn“ vypráví o rodinném výletě a jedná se o žánr pantomimy. Povídka „Bersidejsi“ je taneční férie jež zpodobňuje téma podobenství. Povídka „Oldův večírek“ zastupuje recitaci a vypráví příběh údržbáře, který to nemá lehké. Povídka "Barvy" je věnována výtvarnému divadlu a podobenství. A poslední povídka „Na brigádě“ o zbloudilém trampovi, který má šanci být napraven, je politická agitka, ale zároveň satira. (29.06.2020)