Což takhle dát si špenát

Jedna z komedií, ke kterým jsem nedokázal najít cestu. Nebavila mě jako kluka a nebavila ani tentokrát. Sice si rozum uvědomoval originální zvraty, záměny, proměny, bláznivé situace a dialogy, emoce to však sledovaly bez zájmu a pokud se nadzvedly když Zemánek s Liškou jako kluci přepadli poštu nebo když Zemánek přistihl milenku s jiným, u Janžurky předvádějící dospělé mimino, se zase otráveně odvrátily. Navíc tu není jediná postava, která by mi nepřipadala protivná nebo otravná, což výslednému dojmu taky nepřidalo. (01.07.2011)

Typický představitel osobité české mutace crazy komedií, které jsou ovšem oproti svému západnímu vzoru o několik řádů výše a alespoň ty z dílny Václava Vorlíčka a Miloše Macourka patří mezi to nejlepší, co československý film ve své historii má... Na jeho klasické crazy komedie z počátku 70. let (Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!) ,,špenát" ale nemá, i tak se ale jedná o velice vkusnou a výživnou zábavu, plnou absurdních scén, situačního humoru a záplavy výrazných (komediálních) hereckých výkonů - v té době se téměř nic jiného nemohlo točit, takže ve Vorlíčkových filmech hrála a excelovala téměř kompletní dobová herecká špička. Vynikající komedie, které schází jen málo k dokonalosti... (07.07.2007)

Podobně jako většinu starších českých komedií, které jsou velmi oblíbené, jsem doteď přehlížel. Nevyhledával jsem je a tak tu mojí oblíbenost si budují velmi pomalu. Až vlastně nyní přesně vím o co tam šlo a ona je to opravdu vydařená komedie. Chuť na špenát ale ve mě stejně nevyvolá. :-) Slabší čtyři. (25.09.2015)

Komedie je to skvělá - na jednu stranu vychází z oblíbené prvorepublikové zápletky záměny postav, na stranu druhou do toho šlape stejně vehementně jako francouzské crazykomedie sedmdesátých let... no a na straně třetí to má typicky macourkovský sci-fi rukopis s takovým příběhem, jehož akumulátorem je prvek z běžného života (Jak utopit dr. Mráčka = tlačenka, zde je to špenát). Filmu velmi pomáhá hudební podkres, vynalézavá kamera a užití postsynchronů k dětským hercům. S průběhem stopáže ale tenhle mišmaš ztrácí na sofistikovanosti a nebýt špičkových hereckých výkonů by řada pronášených hlášek možná vůbec nevynikla, ba nikdy nezlidověla... anebo by se možná na film nedalo dívat vůbec - k čemuž by zcela jistě došlo tehdy, kdyby se tento typ scénáře natočil jindy než za normalizace. Film tedy rozhodně vítězí díky hvězdnému castingu, avšak i nepříliš kritický divák by dokázal seznat, že vlastně sleduje v jádru úplnou kravinu (myšleno v dobrém, mám film rád!). 70%. (06.10.2022)

"Baryku, fuj! Kolikrát ti mám říkat, že krást se nemá!" Tradičně znamenitý scénář Miloše Macourka, psaný tradičně na míru konkrétním hercům. Bohužel - tahle crazy komedie značně vázne v režii. Václav Vorlíček byl v té době hodně vytížený a na filmu je to bohužel znát. Ale to je relativní - jiní režiséři by radostí skákali metr vysoko, kdyby se jim něco podařilo natočit takhle - jen tvrdím, že Vorlíček je schopen mnohem lepšího výkonu. Ale buď jak buď - Iva Janžurová je ve své dvojroli skvělá. (22.02.2003)