Kdo chce zabít Jessii?

Vynikajúci nápad, ako si spraviť srandu z imperialistického výmyslu :) Aj keď vo vtedajšom Československu bol komiksový žáner veľkou neznámou, tak Vorlíček sa s tým popasoval veľmi šikovne. Občas zábavné a občas tak trápne až to bolo rovnako zábavné. Príjemná pohodička pri telke, riziko, ktoré sa režisérovi vyplatilo. Nadpriemer. 75/100 (09.06.2020)

Něco takovýho mohlo vzniknout jedině v české hlavě, jedině za socialismu a jedině v druhý půlce šedesátek. Jo a jedině v nějakém chorém mozku. Chorém genialitou, abyste rozuměli. Jó, tohle je tak prdlý až je to skoro dokonalý. Jen nevím, jestli by filmu bodla delší stopáž a o něco lepší příběh nebo jestli to zkrátit o čtvrt hodinu hluchých míst. Jo a ta Olga, to byla fakt neskutečná kost. (30.05.2012)

V případě KDO CHCE ZABÍT JESSII? je tře mít na vědomí, že nejde o žádné pokus o splynutí filmu a komiksu - a vlastně ani nejde o komiksový film, protože pronikání komiksové estetiky je spíše uměleckým nástrojem než cílem. Komiks je Macourka a Vorlíka (podobně jako ve srovnatelné době pro Jiřího Brdečku nebo Oldřicha Lipského) jen další z výzev k blbnutí s možnostmi filmového vyprávění i stylu. Výzvou, která je mnohem promyšlenější a chytřejší, než by se dalo z praštěného námětu vyvozovat - a celá tahle "alternativní vlna" strukturně modernistických filmů bez modernistických ambicí si do budoucna zaslouží detailní prozkoumání. Tak či onak, pokud by vás zajímala analýza filmu KDO CHCE ZABÍT JESSII, můžete ji najít třeba tady (nebo v uhlazenější podobě od strany 129 v ROZBORU FILMU). Dodnes zatraceně působivý film... a to i proto, že Miloš Macourek byl prostě génius, ať už jeho scénáře režíroval Lipský nebo Vorlíček. (21.03.2020)

Oproti jiným generačním komediím trochu slabší děj, scénáristé vsadili čistě na originální námět, který ovšem sám o sobě film v pohodě utáhne. Navrch ještě krásná Olga Shoberová v nejlepších letech a jako vždy skvělé komické výstupy Vladimíra Menšíka či Jiřího Sováka. Škoda, že se nápad nepodařilo ještě více rozvést, mohla z toho být vskutku nezapomenutelná podívaná. Takhle bych komixovým fanouškům doporučil spíše mladší snímek Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (26.05.2010)

Přestože jsem v posledních letech hanebně a nepatriotsky opomíjel tuzemskou produkci (ať už hudební, filmovou či literární), tak mě koupě a důkladné prostudování monografie Káji Saudku přimělo ke snaze o získání jakéhosi podvědomí o jeho propagačně filmové tvorbě. Jeho nezaměnitelný kreslířský rukopis se však pořád ještě hňácal a tvaroval. Šrafuru ignoroval za okázalého ulíznutí patky a jeho linka měla do pevnosti ztopořeného velrybího údu daleko. Přesto dokázal své bravurní typografické schopnosti... Koho vlastně kurva zajímá nějaký Saudek? Tento snímek je v mnoha ohledech revoluční. Jak všichni víme, jako první u nás si píchl svým zažloutlým socialistickým ukazováčkem do oné zlotřilé západní chobotnice zvané superhrdinský komiks. Revoluční je rovněž použití bublin, jimiž komunikují postavičky vypadnuvší ze stránek komiksu... Blablablabla, proč prostě nedržím hubu? Protože teď přichází ten posraný verdikt! Přes všechny kultovní blemcáky, které se kolem toho za čtyři dekády nabalily, v tomto díle nespatřuji nic jiného, než hoďku a půl kyselého ošívání se za občasného narovnání zpocených varlat. Pardón. (03.03.2014)