Buio Omega
Blue Holocaust
Beyond the Darkness
Beyond the Darkness
Režie:
Joe D'AmatoScénář:
Ottavio FabbriKamera:
Joe D'AmatoHrají:
Kieran Canter, Cinzia Monreale, Franca Stoppi, Ted Rusoff (vypravěč), Klaus Rainer, Carolyn De Fonseca, Sam Modesto, Lucia D'Elia, Mario Pezzin, Anna CardiniObsahy(2)
Bohatý mladík Frank je až po uši zamilovaný do své přítelkyně Anny. To se ale ani v nejmenším nelíbí žárlivé služce Iris, která chce mít Franka pouze pro sebe, a tak Annu nechá začarovat a ta brzy nato umírá. Ovšem Frankova láska k Anně je nehynoucí a věčná, proto se rozhodne, že si svou milou vypreparuje a budou spolu až navěky. Plán se zdaří, ale všeho si všimnou cizí oči, které chtějí vypátrat celou pravdu. (Chupacabre)
(více)Recenze (46)
Také toužíte polaskat vnitřnosti vaší mrtvé ženy či partnerky? Tato stylová fetiš uchylárna vám ukáže, jak na to! Možnost domácího krematoria výhodou, ale klidně stačí obyčejná vana. Snímek plný doteků, lízanců, kousanců, obnažených těl až na holé orgány, se kterými se incestně mazlíte až do úplného vyvrcholení. D'Amato ve své nejlepší formě! ()
Čobola Poma fakt rád nemám, ale svym komentářem to vystihl. A ano, opravdu je tento film špička v D'amatové filmografii. ()
Dost zvláštní film, mladík nemůže žít bez své mrtvé přítelkyně a proto si ji nabalzamuje a schová doma ... Pokud to samo o sobě nestačí na nálepku zvláštní film, tak tu máme brutální vraždy (prokusování hrdla), mučení (strhávání nehtů) nebo třeba rozpouštění mrtvol v kyselině čí čtvrcení obětí ... Pokud to nestačí je tu ještě incestní vztah mezi hlavním hrdinou a starší sestrou, soulož u mrtvol, vydrápané oči a jiné pochoutky. Dloužno dodat, že film nemá prakticky žádný děj a vše se točí jen okolo mrtvé dívky. Zajímavé, působivé, atmosférické, brutální. 70 % ()
Uf....uf. Teda po skončení filmu jsem vlastně nevěděl o čem to bylo. Čekal jsem, že to nebude mít skoro žádný děj, špatné herce a půjde tam jenom o gore, ale tohle je mnohem víc dementnější než jsem si myslel. Ale abych nakonec přiznal bavil jsem se docela dobře, ale některým scénám jsem se musel smát. A za ten konec dávám bod navíc. ()
Když si tak matně vybavím D´Amatova Antropofága, přestávám se divit u Buio Omega. Pan D´Amato se nějakého toho kousání do tváří, dloubání očí a trhání nehtů neštítí. A je-li třeba rozpustit předmět doličný, holt se s ním musí do vany po kouskách. Buio Omega vypadalo zprvu na originální příběh, ale zvrtlo se v samoúčelnou brutální úchylárnu, která sice umí šokovat, jenže způsobem, který je mně osobně cizí. 25% ()