Táto, sežeň štěně!

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)

Je mi to moc líto, ale i po několika zhlédnutích nedokážu tento milý film hodnotit více hvězdičkami. Vošmikovy filmy mám rád a Miroslava Horníčka také. Nemůžu se však zbavit dojmu, že mu role tatínka tří dětí nějak nesedla. Nedokázal v ní rozvinout své komediální umění a popravdě řečeno mu to tato role ani neumožňovala. V tomto filmu zářil jen malý Milan. Děj se v podstatě vleče a nepřináší žádný propracovaný obsah ani promyšlené dialogy. Škoda přeškoda! (16.11.2018)

Zvláštní film. Pokud je Horníček na scéně, stojí zato se koukat... Ať už spravuje střechu nebo pod ní píše článek... Pokud je Horníček v nedohlednu, začíná to být slabší, přestože i tak se občas objeví milý vtípek a také kamera není k zahození. Špatná není ani režie, třeba rozhovor "ve" výtahu skoro nemá chybu. Ubohý je ovšem scénář, který i slušné herce vhání do nechtěných trapasů a milý divácký zážitek se postupně mění v pocit, že tohle je tak nějak málo i pro děti a mládež, pro něž to celé snad původně bylo napsáno a natočeno... Škoda vysloveně promarněné příležitosti... (29.01.2008)

Námět Jana Rysky obohatili o své příhody se čtyřnožci i Milan Vošmik a Miroslav Horníček. A ve finále se nejedná o žádného nereprezentativního bastarda, ale o úsměvnou komedii ("Tatínek a maminka se o nás starají, z čehož nejvíce babička."), která není zbytečně natahovaná, dokáže vystihnout práci v redakci, navodit venkovskou pohodu a nadsázkou přiblížit touhu všech malých i velkých pejskařů. "Kotě je kotě a pes je pes." (02.03.2010)

Skvělá komedie rozpjatá mezi dospělou satirou a dětským filmem s neodolatelně vtipným Miroslavem Horníčkem. Vlastní reportážní, „klípková“ stavba filmu, která však nepozbývá soudržnosti, umožnila nahlédnout základní příběh z více perspektiv, a tak jej podložit různorodým humorem, od toho sebeironického intelektuálního či žurnalistického po ten dětský. Snímek v mnohém nadčasový. (23.06.2009)