Paralelní světy

Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. (05.02.2009)

Příjemný komorní příběh dvou vzájemně se odcizujících bytostí, který mě odzbrojil svojí upřímností, uvěřitelností a skvělými hereckými výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové. I přes obrazovku (plátno) bylo hmatatelné vnitřní pnutí Kryštofa například ve chvílích, kdy nemohl realizovat svou práci a musel se opakovaně přizpůsobovat přání klienta. Stejně tak byla fyzicky velmi nepříjemná scéna návštěvy Terezy u gynekologa... (06.01.2009)

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Skvělá studie mužsko-ženských vztahů a (ne)schopnosti jednou naslouchat tomu druhému a naopak. Škoda, že tenhle kvělý film poněkud zapadl. Zkrátka je to asi film pro vnímavé diváky a těch, jak se zdá, není zdaleka tolik, jak by se zdát mohlo. Ohňostroje výbuchů nebo salvy smíchu v něm totiž najít nelze a o kultovních hláškách také nemá smysl hovořit... (11.09.2006)

Doma nie je nikto prorokom. V tomto prípade to platí úplne jednoznačne. Že Václavov film doma ocení len minimum odbornej verejnosti, o Českých Levoch už ani nepíšem (a po tohtoročných nomináciách už si nemyslím radšej vobec nič) - to ma ani neprekvapilo. Pritom sú Paralelní světy skvelou psychologickou štúdiou vzťahu, ktorý prestal fungovať a toho, čo to urobí so ženou a čo s mužom. Teším sa, že si dnes film znova pozriem na ČT, nevidel som ho od premiéry. Každopadné pamätám si scénu, ktorá na mňa dokonale zafungovala - keď sú Tereza a Kryštof na nejakej party, ona má vo vlasoch zubnú pastu a jeho to neskutočne rozhádže...Obaja hlavní predstavitelia, Lenka Vlasáková i Karel Roden, hrajú tak, že máte pocit, že takýto sú v civile - a to, samozrejme, nie je výhrada k nim ako ľuďom, ale práve jednoznačný kompliment k nim ako hercom. Nie je to dokonalý film (čo mi ale nenáleží vobec posudzovať), ale je to výborný film o nedokonalosti v nás ! (04.02.2009)