Paralelní světy

Zajímavej chlapík, tenhlecten Petr Václav. Že on toho asi v Česku moc nenatočil? Že on se v současnym českym lehce zahnívajícím filmovým rybníku ani moc neangažuje? Že on žije jinde? - Není divu, vždyť on dělá skutečný filmový umění, a o to dnes v Česku zájem není, tady jede Renč, Troška, Poledňáková, Nellis, Hřebejk a jak se všichni ti žabaři jmenujou. - Jednu hvězdu dávám Paralelním světům za odvahu. Ten film ale bohužel trochu trpí tím, čím se vyznačují jeho hrdinové, jistou zacykleností, přílišnou zahleděností do sebe, občas tomu chybí švih. U Cesty ven je vidět, že už je dílem podstatně zralejšího filmaře a tímhle neduhem netrpí. Ocenění si zaslouží surreálné snové výjevy a až bergmanovská tvrdost v zobrazení vztahů a krizí postav: poctivost je první podmínka autentickýho umění a tohle je jeden z mála současných/nedávných českých filmů, kterej se jí vyznačuje. Je skvělé vidět český film, který si projednou nelže do kapsy. (13.04.2015)

Určitě to není film pro širší spektrum publika. Mě ale tento psychologický kus, plný zajímavých myšlenek, nenudil ani trochu. Paralelní světy mají diváka donutit přemýšlet nad složitějšími chvílemi v lidském životě, které zde mají jako na talíři. Lenka Vlasáková byla úchvatná a Karel Roden znovu potvrdil svoji hereckou genialitu. A Lenčiny polosny - polopředstavy jsou natočeny fakt parádně. (20.11.2012)

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)

Skvělá studie mužsko-ženských vztahů a (ne)schopnosti jednou naslouchat tomu druhému a naopak. Škoda, že tenhle kvělý film poněkud zapadl. Zkrátka je to asi film pro vnímavé diváky a těch, jak se zdá, není zdaleka tolik, jak by se zdát mohlo. Ohňostroje výbuchů nebo salvy smíchu v něm totiž najít nelze a o kultovních hláškách také nemá smysl hovořit... (11.09.2006)

Kryštof (Karel Roden) a Tereza (Lenka Vlasáková) mají navenek téměř ukázkový vztah. Ale jenom navenek. Tereza se utápí v depresích, a Kryštof jí dvakrát nepomáhá. Když mu něco nesedí, utíká za svojí slovenskou milenkou. Kryštof pracuje jako architekt, a právě dokončuje významnou zakázku, nicméně klient s ní není stále spokojený, což Kryštofovi moc na klidu nepřidá ... Tak já nevím - českou kinematografii přestávám chápat. Většinou se v českých filmech řeší jen manželské krize (viz. všechny Hřebejkovy filmy) nebo drogy (a z toho plynoucí manželské krize). Filmů, které se výše zmíněnému nějak vymykají, se u nás moc netočí - a Paralelní světy také nejsou vyjímkou. Sice po herecké stránce není filmu co vytknout, ale ten pocit deprese a smutku který téměř teče z obrazovky moc nemusím. Uvidíme jestli dokáží čeští filmaři ještě někdy překvapit ... (22.02.2009)