Paralelní světy

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)

CITÁT - To by Češi nikdy nedovedli postavit......... Karel Roden jako architekt v tomto lehce podivném snímku. Zase jedna snaha natočit umělecký film a nedotahnout vše do zdárného konce. Abstrakce je tam možná málo, ale to co vyplňuje mezery je jen obyčejný a stokrát viděný příběh. Jeden z mnoha filmů, kde se řeší rodinné problémy a práce. To prostě není film pro zábavu, ale někdy spíš pro nudné chvilky a když zrovna nemáte nic jiného při ruce. Podíval jsem se na to díky Karlu Rodenovi, mám toho herce rád. Zde mně však jedině on udržel až do konce. Nějak moc se mi to nelíbilo, chvilku nuda, chvilku klišé, hudba nic moc. Co dodat - CITÁT - Mě je to už úplně jedno.......... (09.06.2012)

Všichni mají Nokie 5110 a všem vyzvánějí a vyzvánějí pořád stejnou melodií. Já měl až Nokii 3310. Jako vždy excelentní Karel Roden, nadprůměrná Lenka Vlasáková. Velmi slušná kamera Štěpána Kučery, syna Věry Chytilové, dává filmu hodně potemnělý nádech. Otec Jiří Václav k tomu napsal celkem nijakou hudbu, námět, scénář režii si vzal pod palec syn Petr Václav. Námět je zajímavý, ale scénář je dost plytký a hodně nedotažený. Působí to jako díl seriálu, neviděl jsem předchozí ani další díly, takže dost těžko chápu souvislosti. Vidět a zapomenout. (18.04.2015)

Kryštof (Karel Roden) a Tereza (Lenka Vlasáková) mají navenek téměř ukázkový vztah. Ale jenom navenek. Tereza se utápí v depresích, a Kryštof jí dvakrát nepomáhá. Když mu něco nesedí, utíká za svojí slovenskou milenkou. Kryštof pracuje jako architekt, a právě dokončuje významnou zakázku, nicméně klient s ní není stále spokojený, což Kryštofovi moc na klidu nepřidá ... Tak já nevím - českou kinematografii přestávám chápat. Většinou se v českých filmech řeší jen manželské krize (viz. všechny Hřebejkovy filmy) nebo drogy (a z toho plynoucí manželské krize). Filmů, které se výše zmíněnému nějak vymykají, se u nás moc netočí - a Paralelní světy také nejsou vyjímkou. Sice po herecké stránce není filmu co vytknout, ale ten pocit deprese a smutku který téměř teče z obrazovky moc nemusím. Uvidíme jestli dokáží čeští filmaři ještě někdy překvapit ... (22.02.2009)

Tváří se to hluboce, smysluplně a je to vlastně prázdné a nicneříkající. Ona je nešťastná ve vztahu s mužem, který na ni v podstatě kašle, ale ona neumí říct, že je něco v nepořádku, soustřeďuje se jen na podivné iritující kňourání, které partnera pochopitelně sere. Vztah se rozpadne, protože se oba v podstatě stále míjeli a nekomunikovali, což je ovšem běžná příčina rozpadu vztahu. No a co? Dozvíme se něco nového, uvidíme nějaký neotřelý pohled? Ne. Jen koncentrovaná nuda o dvou lidech, kteří spolu už dávno být nemají a kterým není jako páru pomoci. Herci se mi oba líbili, byť postava Lenky Vlasákové mi lezla na nervy, což beru jako plus, je vidět, že to Lenka zahrála dobře. (13.04.2015)