Cech panen kutnohorských

Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70% (23.09.2016)

Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **. (23.02.2009)

"Pařez zůstane pařezem a vůl volem"   Dlouho mi Cech panen kutnohorských utíkal a tak jsem rád, že jsem si jej mohl připomenout zrovna při příležitosti narozenin pana Štěpánka.  Odraz nelehké doby, kdy se Československo ocitlo v soukolí dějin a jeho nezvratný konec ( dočasný) se nezadržitelně blížil.   Boj proti cizákům a zároveň levicové vzpínání proti tvrdému prvorepublikovému kapitalismu v našich zemích. Protože feudál nebo kapitalista, všechno je to jedna sebranka.   Odnáším si pak díkybohu nejen tyhle politické kontexty, ale i výborného Štěpánka ve své snad i typické roli  uřvance, toho času na správné straně barikády, nádhernou Hanu Vítovou i nahá záda "děvky" Adiny Mandlové. A že jí to v téhle roli lehce poťouchlé ženštiny sakra seklo.  Nabízí se pak srovnání s Fričovými  Pardubičankami, a to i skrze krásné dámy Šejbalovou a Bušovou v podobných rolích mrch či soudním přím a činu kriminálnímu. A tady pak musím  o šňůrku ze živůtku přiznat vítězství panu Fričovi, jehož dámy měly o trošku větší říz, šturm a šmrnc.  Hvězdu dolů to ale neznamená, jen se tady trochu viklá. (25.09.2023)

Film, který je zajímavý nejen tím, že je to povedená komedie, ale také tím, že by z hlediska historického natočen velmi povedeně a zdatně a že skutečně máte pocit, že jste se přenesli do naprosto jiné doby. Otakar Vávra měl jednoznačně cit pro různé žánry, což zde předvedl milým, zábavný a přitom společensky kritickým způsobem. (18.05.2016)

"A vůbec, kdo je tady pánem domu?" Plesk! "Co blázníš?" "Já myslela, že se chceš prát." Dvojice Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk jsou tím pravým kořením tohoto historického kostýmního filmu, který v závěru dává jasně najevo svoji nespokojenost s Mnichovskou dohodou. Není tedy divu, že po okupaci nacisté film zakázali. (06.08.2022)