Dívka v modrém

Jeden z mých nejoblíbenějších, nejkouzelnějších filmů s nadpozemsky krásnou a tentokrát také nebývale vtipnou Lídou Baarovou, s Oldřichem Novým v jeho osvědčené bázlivé poloze a s Natašou Gollovou, báječnou jako vždy. Ne že by ostatní herečky a herci nestáli ze zmínku, ale v porovnání s tímhle skvělým trojlístkem jako by snad ani neexistovali. (25.01.2016)

Klasika, jíž jsem viděl vcelku teprve nyní na dývku za dvacet devět korun. A nutno říct, že stojí za podstatně víc. Možná jsem jen očarován über-kvalitou pozdějších Vávrových děl (ten se vlastně po několika filmech * bráno samozřejmě z nadhledu jeho skoro sedmdesát let trvající kariéry * teprve rozehříval), ale film vyniká nad své vrstevníky ve všech směrech. Kromě toho, jak skvěle funguje i díky kvalitnímu scénáři a vynikajícím hereckým výkonům (můj hrdina Óldrič Nóvy), jsou ve filmu k vidění neotřelé postupy kamery (třeba když Nový „blouzní“) a * kdoví-jak-to-udělali * dodnes strašně zábavné scény. Na tuhle veselohru se vyplatí se koukat nejen z nostalgie! (01.06.2012)

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus (25.01.2016)

Wow, tá hravosť ma odzrbrojila. Keby si to udržalo tú šialenú kadenciu ako v úvode, tak by som kľudne udelil aj plnú pálku. Niečo tak hravé, naivné a vtipné sa len tak nevidí. Jednoduchý nápad vyťažený na max a charizma Oldřicha Nového a Lídy Baarovej to už len doklepli. Ozaj to zahrali s bravúrou, Nový mi prišiel, že to snáď ani nehral. :) Film z konca 30. rokov a tak zábavný aj dnes! (18.04.2017)

Dievča v modrom som si pozrel predovšetkým kvôli neobvyklému menu scenáristu, ktorý sa zoval Felix Achille de la Camára y del Padrone (vlastným menom Felix Emil Josef Karel Cammra). A neoľutoval som veru. Pretože niekedy sa zamilovaným naozaj stane, že im ich idoly pripadajú ako z inej doby. Plus skvelé dialógy. Dohromady zážitok, ktorý sa dá zopakovať viacnásobne. (26.04.2017)