Jan Hus

Pochopiteľne, filmu sa dá vyčítať ideologický nános veď bol natočený o dobách kedy to inak nešlo. Aj význam husovho kázania je poňatý skôr sociálne ako duchovne. Aj tak je to skvele natočený historický film s výbornou výpravou a vynikajúcim Štepánkom. Keď si spomeniem na poslednú scénu ako pri čítaní Husovho listu vystúpil z radu Žižka a hromovým hlasom zvolal "Tak prísaháme", mráz mi chodí po chrbte ešte teraz. (14.02.2007)

Jan Hus je v podstatě tak trošku ztělesněním mě samotného, takže si mě snímek tématem určitě získal. Taková středověká konverzačka o tom, jakou cenu je člověk ochotný zaplatit za to, co považuje za pravdivé a správné. Zároveň zřejmě jeden z prvních historicky zaznamenaných velkých a významných bojů člověka proti zkorumpovanému systému, a to rovnou proti tomu nejvlivnějšímu své doby - proti církvi. Věčná škoda, že se takových odvážlivců nenašlo v naší historii více. Vždy na mistra 6.7. rád zavzpomínám při každoročním dni volna. Moc se mi líbily kostýmy i solidně přichystané kulisy a prostředí (na dobu vzniku filmu). Trošku problém jsem měl s hereckým projevem, kdy jsem měl pocit, že se herci chovají jako lidé z doby vzniku filmu (50. let), nikoli jako lidé z počátku 15. století. Samozřejmě se můžeme jen dohadovat, jak se chovali a jaké hodnoty lidé vyznávali ve středověku, neboť existují jen zevrubné záznamy, jejichž autenticitu již nikdo nikdy zaručeně nepotvrdí, nicméně jsem měl prostě pocit, že se v zúčastněných příliš otiskla povaha lidí a doby vzniku filmu namísto simulace středověkého života, ale to je obecně problém snad všech historických filmů. Každopádně se mi snímek docela zamlouval a ani dlouhá stopáž mi zásadně nepřekážela. Navíc jsem si rád doplnil ve vzdělání určité souvislosti spojené s tématem filmu a vedlejšími postavami - tedy pokud Vávra a Jirásek nekecali. Jinak je s podivem a politování hodné, že ani více než 600 let po Husovi, se situace ve světě dramaticky nezměnila. Lepší 3 kousky. (20.11.2019)

,,To je zvyk ještě z doby, když jsem byl hladovým žáčkem. Tenkrát jsem si vždycky dělal z chleba lžíci, abych měl čím nabírat hrách. Tu lžíci jsem pak ovšem vždycky snědl." Nějaké to nadčasové poselství nakonec i ke mne dorazilo, ale jako celek mne Jan Hus nenadchl. Pro mne až příliš velká bariéra k středověkým dějinám, o kterých nemůžu říci, že by mne v tomhle zpracování zasáhly. Dlouho jsem se filmu vyhýbal, nakonec jsem si ho dal jako malé odlehčení během učení na zkoušku z historie literatury, kde jsou tři otázky věnované i středověkému období. Na atmosféru doby, ve které se události odehrávají, film skutečně naladil dobře. A tady je možná zakopaný pes: ten film je právě až příliš "čítankový", zvenčí sice barevný, uvnitř až příliš černobílý. Nudil jsem se a mohu za sebe tedy říci, že přítomná politická ideologie v tomhle směru mému zážitku uškodila mnohem více, než jsem očekával. Vůbec se nedivím těm, co vzpomínají na tyhle filmy s odporem, když na ně museli chodit povinně se školou do kina. Rozporuplné dojmy bohužel podpurují i pateticky teatrální výkony většiny protagonistů, ačkoliv z velké části oblíbených herců. Ani jsem nemyslel, že někdy uvidím takhle špatně hrát i Karla Högera, dokonce ještě pod vedením velkého Otakara Vávry. Holt stalo se... každý má právo na slabší chvilku (chvilky), i když ono jo těžko říci, zda splněný náročný filmový úkol. s obrovským rozpočtem a dodnes se těšící oblibě u mnoha diváků, brát jako slabou chvilku vůbec lze. Každopádně hodnotím spíše subjektivně a husitská triologie mne (na rozdíl od Daňkova filmu Spanilá jízda) nebavila a neoslovila. Nikoho od sledování neodrazuju a ani nechci. (22.06.2018)

Vávrova „husitská“ trilogie je příkladným projevem české divadelnosti. Stejné tváře přebírají různé role a přizpůsobují odlišné historické osobnosti týmž ideálům. Revoluční kontinuita se v jevištní stylizaci téměř paroduje a efektní inscenace nevypovídají zbla o kořenech a smyslu – ani o poslání – reformačního odkazu, jehož pluralitu dezinterpretují s ohledem k zadavateli. Scény jsou pochopitelně sugestivní, herci hrají skvěle a divákovi se i po letech bouří krev v žilách a hnedle by sahal po cepu. V kulisách pozdně (věčně) středověké Prahy se jednotlivá dějinná místa vytrhují z proměňujícího se města jako velkolepá jeviště (odvahy, víry i zrady a útisku), vším hýbá s marionetovou elegancí všemocná masopustní stylizace a zpěv – a postavy? Jen pouhé masky… (22.12.2018)

Kde jsou ty časy, kdy Jan Hus, coby zatvrzelý arcikomunista, vzdoroval té kapitalistické chamradi před koncilem kostnickým!? Jistě se v oku nejednoho soudruha při té nespravedlnosti zaleskla slza a skanula, provázena tichým vzdechem, po tváři do rudého šátku. Ano, pan Vávra umí a umí opravdu tak dobře, že je tato propagandistická komedie dávána tradičně v den vzpomínky upálení Jana Husa, ale není to spíše ostuda!? (06.02.2007)