Kladivo na čarodějnice

Tosim mé pocity víceméně vystihl, jen já bych šel s hodnocením o malý kousek výš. Stáří filmu je na Kladivu až příliš vidět - ne na vizuálu, příběhu, nebo snad hereckých výkonech, ale na způsobu narace, která zastarala opravdu velice. Dnešní doba už si holt žádá poněkud sofistikovanější přístup. 8/10 (07.12.2010)

Kladivo na čarodějnice je v mnoha ohledech vyjímečný snímek, který má několik "nej"- jde o nejlepší film Otakara Vávry, nejbezvýchodnější a nejdepresivnější snímek československé kinematografie a zároveň jeden z jejích absolutních vrcholů. Hned několik herců v něm dostalo skvělou roli, která znamenala vrchol jejich herecké kariéry - v první řadě pak Vladimír Šmeral. Pro úspěch filmu byla klíčová právě osoba režiséra Vávry a doba vzniku filmu. Vávra je jednou z nejrozporuplnějších postav naší filmové historie. Talentovaný, znalý řemesla a s citem pro kompozici ale na druhé straně vrcholně pragmatický, přizpůsobivý a prospěchářský. Rok 1969 byl patrně posledním, kdy šlo svobodně natáčet a Vávra si jako znalý člověk o budoucím vývoji nedělal žádné iluze. Chopil se tedy příležitosti natočit film o tom, co ho zajímalo a co důvěrně znal - o povaze moci a technologii mocenské zvůle. Politické moci převážnou část života oddaně sloužil a tak disponoval spoustou postřehů tak říkajíc z první ruky. Ve snímku se najde řada dialogů, které jdou až " na kost " a řada scén, ze kterých mrazí. Nejedná se v pravém smyslu slova o film historického žánru - čarodějnické procesy sloužily jen jako východisko pro uměleckou výpověď. Není to vyprávění o inkvizici a konkrétní době. Je to film o odvaze a zbabělosti, o manipulaci a zastrašování. Není příjemný a jeho cílem není bavit. Nevzbuzuje hrůzu, nýbrž tíseň a znechucení. Protože v době natáčení začalo být jasné, že " tato noc nebude krátká", nemá ani film žádné nadějné vyústění a depresivní atmosféra je navozena hned úvodní žoldnéřskou písní : "A černý host už ohlodává bílou kost...nám je už hej, už s námi táhne zubatej..." i následujícím monologem fanatického kněze. Výborné ( ale to je u Vávry téměř samozřejmé ) je využití hudebních motivů. Vávra odčinil tento úlet v 70. letech hned několika vylhanými angažovanými snímky, snad nejslabší bylo pozdější Temné slunce. Celkový dojem 95 % (22.05.2007)

Na to, ze je to Ceskoslovensky film je natoceny velmi kvalitne. V tom obdobi by sa dala kludne porovnat aj s francuzskou produkciou, ci uz po scenaristickej, kostymovej alebo aj vypravnej stranke. Neludske mucenie pod velkou mocou inkvizicie ma nenechalo chladnym a preto musim dat plne hodnotenie. Je to az neuveritelne, ako dokazali sudcovia ludi mucit, len aby im povedali to, co chcu pocut a na skutocnej pravde akoby im ani nezalezalo. U mna je tento film zaradeny medzi najlepsie ceskoslovenske filmy... 26.04.2009 ________ Elo Romančík - (Lautner) +++ Soňa Valentová - (Zuzana) +++ Vladimír Šmeral - (Boblig) +++ Josef Kemr - (Ignác) +++ Jiří Holý - (Farář König) +++ Eduard Cupak - (Farář Schmidt) +++ Martin Růžek - (Biskup) +++ Josef Bláha - (Hrabě Šternberk) +++ Hudba: Jiří Srnka +++ (05.07.2008)

Nejlepší film Otakara Vávry. Šílená atmosféra, hororovější scény, než zde scény mučení, jsem snad nikde jinde neviděl. Realističnost je tady někdy až k nepřežití. Pro komunisty dobrý důvod film rychle po premiéře v roce 1970 stáhnout - tehdejší procesy měly dost velkou podobnost s tím, co prováděli komunističtí Bobligové v padesátých letech. (17.07.2003)

Tak takle se křižuje pravá víra, rádoby právem, náboženským fanatismem podpořeným téměř lidovými báchorkami a jednou bláznivou knihou, lidskou hamižností a méněceností , strachem církve z vlastní kompromitace. A Otakar Vávra tomu samozřejmě neopomenul dodat silný podtext o člověku opuštěném Bohem. A je mi jedno, že tím podtrhoval své politické stanovisko, i přestože tehdejším režimem skutečně nebylo pochopeno. (28.02.2006)