Krakatit

Velmi "české". Musím říct, že Čapkův román pravděpodobně nešel zpracovat lépe a Otakaru Vávrovi se daří zachytit vše včetně atmosféry a bezchybnosti postav. S čistým svědomím však nemohu dát 5*, protože mi přijde, že si to snímek nezaslouží a že nezanechal ve mě ten správný pocit. Ohledně konce, který i v knize je jaksi "vnucený" se raději nebudu vyjadřovat. (06.11.2007)

Na film jsem narazil zcela náhodou v televizi. Obsah snímku a stejně tak Čapkova díla, podle kterého byl film zpracován, mi nebyl znám. V každém případě na mě silně zapůsobil. A nebyl to jen napínavý příběh s výbornou atmosférou a hudbou, ale i Högerův herecký výkon a myšlenka filmu. Film není dokonalý a některé věci mi úplně nesedly (třeba ten rozhovor v závěrečné scéné na koňském povozu), ale 4* a zhlédnutí si rozhodně zaslouží. (16.11.2008)

Trhavina sa dá urobiť z čohokoľvek, aj z ženského make-upu. Vzhľadom na rok výroby sa jedná o nadčasový film, ktorý má čo povedať aj dnes. Niektoré scény podmazané dosť depresívnou hudbou, možno trochu kazia dojem, ale záver a rozhovor na povoze s koňmi, pri ktorom už znie podstatne lepšia hudba, je nezabudnuteľným momentom. Možno niekomu, tak ako mne, pripomenie Wericha a jeho snahu o zmysluplnom využití Golemovej sily. 70%. (24.02.2012)

Spokojenost s Krakatitem do značné míry souvisí se schopností dívat se na film očima diváka 40. let minulého století. Z dnešního pohledu se dá snímku vyčíst mnohé, především herectví Karla Högera sklouzává k patosu, v době vzniku působivé scény dnes vypadají lacině. Koncem 40. let ale Vávrův film představoval nepopiratelně atmosférickou a tématicky naléhavou podívanou. Jaderné hřiby nad japonskými městy byly ještě v živé paměti. Vávra sice Čapka přizpůsobil poúnorovým poměrům, takže protiimperialistický rozměr snímku nejde přehlédnout, ale narozdíl od pozdější verze nepůsobí aktualizace násilně a směšně. Vyslanec D'Hémon v podání Jiřího Plachého je jako vedlejší postava nepřehlédnutelný a dodává dramatu náležitý kousek mysteriózna a temnoty. Celkový dojem: 75 %. (17.01.2019)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)