Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Romantický příběh vznešené dámy, která chtěla žít bez manželských pout, ale touha po dítěti ji zavedla - pečlivě zamaskovanou - do náruče mladého šlechtice. Teprve po letech uvěřila jeho lásce a dala se poznat. V roce 1940 měly premiéru čtyři filmy režiséra Otakara Vávry - v lednu Dívka v modrém, v srpnu Pacientka dr. Hegla a v říjnu Pohádka máje a Maskovaná milenka. Všechny tyto filmy byly na svou dobu nadprůměrné... Maskovaná milenka byla pokusem o český velkofilm kosmopolitního ražení. Předlohou se stala novela Honoré de Balzaca. Jde o romantický příběh vznešené dámy, která chtěla žít bez manželských pout, ale touha po dítěti ji zavedla - pečlivě zamaskovanou - do náruče mladého šlechtice. Teprve po letech uvěřila jeho lásce a dala se poznat. Na velkolepé podívané, kterou chtěl Otakar Vávra oslnit diváka, se podílel i kameraman Ferdinand Pečenka, náročné stavby v barrandovském studiu navrhl a postavil architekt Jan Zázvorka - oba získali Národní cenu v roce 1941. Hlavní role vytvořili Lída Baarová a Gustav Nezval, dále si zde zahrál Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová a Jiří Steimar. I když film nedosáhl plnokrevnosti literární předlohy, podařilo se dokázat, že česká kinematografie je i v protektorátních poměrech schopna vytvořit dílo, schopné mezinárodní soutěže. A to v oněch podmínkách nebylo nijak málo... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (46)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Je to sice limonáda, ale bohužel ne ta lehká, sladká a plná bublinek. Otevírá ji sice úžasně dynamická scéna karnevalu a tajemný románek, který se při ní rozpoutá, je také zajímavý, jenže ouvej - ve druhé půli začne být film nudný, postava Lídy Baarové se snad až zprotiví a divák mnohdy nestačí žasnout, jak naivní červená knihovna se z toho stala. Škoda. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Na této adaptaci se mi hlavně líbila úvodní scéna z maškarního plesu, ta byla zinscenována a nasnímána dokonale (plus ještě výkon balerin v čele s J. Nikolskou!). Problematické se mi zdá obsazení L. Baarové, na roli nestačila (typově podobná Marie Glázrová by byla určitě lepší), Gustav Nezval byl výraznější, jen škoda, že už v té době nebyl starší Vladimír Ráž, ten by byl dokonalý (zajímavý by byl i Karel Höger). Představitelé menších rolí - J. Šejbalová, R. Deyl st. a Jiří Stemar jsou typově ( a intonačně vybaveně) přesní. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Kostýmní sladká romance. Škádlivá, s dobou trýznění, sladkým opojením a všeobecným uspokojením. Výpravná a kameramanská stránka filmu je nadprůměrná. A jsou tam i technické lahůdky, jimiž jsem byl velice příjemně překvapen a nadšen. U sladkého příběhu může někdo zamačkávat slzičky, objevující se samovolně v koutcích. A to je také účel. Baronka Lenka Rossetti (Lída Baarová) je předobrazem emancipované feministky. Poznamenaná životní zkušeností a obdařená finanční a existencionální jistotou, používá muže pouze k dosažení svých vlastních plánů a cílů. Kapitán kavalerie Leon z Costy (zajímavý Gustav Nezval) se snaží odstranit svou osamělost. Je přitahován tajemnem, neznámem a nevědomím. Skutečnost je nahrazena představou, která se stává postupem času tíživější a nesnesitelnější. Z krásného snu se stává noční můra. Jeho snahy o odpor narážejí na jeho citlivou duši romantického snílka. Vynikající postavou je Leonův sluha Ferdinand (skvělý Ladislav Pešek). Kárá, hubuje, povaluje se, a přesto je oddaným zaměstnancem zamilovaného blázna. Z dalších rolí: důvěrnice baronky Lenky Evženie, hraběnka Angely (Jiřina Šejbalová), zamilovaná Lenčina komorná (Božena Šustrová), a plod pragmatického tahu, chtíče a lásky Leonka (Jana Konůpková). Film má výjimečné momenty a plní to, co má: zabaví. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Lídě Baarové ta postava moc pěkně sedla, protože svým zjevem se k takovým rolím přímo hodila. Uvěřila jsem jí, že je opravdová šlechtična. Zazněl tu názor, že by se místo ní hodila do role spíše Marie Glázrová, která byla Lídě Baarové typově podobná. Dovolím si nesouhlasit. Jako dovedla bych si Marii Glázrovou v té roli představit, ale to by se celé ubíralo někam jinam. Navíc Lída Baarová působila mnohem jemnějším a citvlivějším dojmem. Gustav Nezval byl velmi okouzlující. Nedivím se, že kostýmy pocházeli od Hany Podolské. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (10)

  • Filmovou dcerku Lídy Baarové, Janu Konůpkovou, objevil a doporučil režiséru Vávrovi František Kreuzmann. Byla to její jediná role, v roce 1969 z politických důvodů emigrovala, dnes žije v Kanadě. (kosticka7)
  • Majiteľ Lucernafilmu Miloš Havel dal na snímku značné finančné prostriedky, takže pre nádherné toalety sa zohnali krásne látky a čipky. Mnohé kostýmy boli dovezené z Viedne. Exteriéry sa filmovali v záhrade Petschkovy vily Pod Kaštany. Renesančný nábytok do filmu zapožičal zo svojho zámku v južných Čechách šľachtic Thurn-Taxis. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama