Němá barikáda

Mladá socialistická republika potřebovala nové hrdiny. Ti, jež padli na barikádách se jimi stali. Začátek filmu by neměl odradit, neboť nám museli tvůrci vysvětlit děj, abychom to třeba nějak špatně nepochopili. Vše se dělo hlavně pro slávu strany a lidu. Poté začíná příběh vcelku lidský, občas proložený nějakou agitační větičkou. Skvěle ilustruje atmosféru poúnorových let. Jinak je to ovšem velkofilm jak má být. Jsem rád, že máme něco takového natočené, abychom na své padlé hrdiny nezapomněli. Zasloužili by si ale nějaký nový objektivnější pohled na věc. Bohužel se jim dnes už asi nikdo věnovat nebude...70% (10.06.2012)

Pěkné zpracování rozhodujících chvil pražského povstání. Pravda, vkrádá se tu trochu propaganda a je zde již silně cítit rudý vliv. I tak tento film nemůžeme odsuzovat, protože i když je silně zidealizován, mnoho z těch věcí se skutečně odehrály a lidé v té době skutečně umírali. Pravda, herecké výkony nejsou strhující, spíš průměrné či lehce nadprůměrné, ale celkově se v člověku stejně objeví trocha hrdosti, i když z odstupem času jsou některá gesta či slova přinejmenším k smíchu. Inu.. památník obětem, který trochu s dobou pozbyl svého lesku, ale i tak je to velmi hezký film. 65%% (13.03.2010)

Pro mě je to hodně tendenční dílo, které vykládá věci po svém a považuji to za oslavu pokrytectví a cynismu. Za jedinou kladnou věc považuji pouze krásné vyobrazení strachu, ať už všeobecného, nebo plynoucího ze situace. Němci jsou tu vyobrazeni jako neskutečné zrůdy, Češi na tom nebyli lépe, navíc válka není souboj gentlemanů, ale džungle, kde platí zákon silnějšího nebo lstivějšího, či zákeřnějšího. Navíc se Němci snažili utéci z dosahu sovětského, nejkrutějšího vojska vůbec, jejichž vojáci na osvobozovaných území znásilňovali všechno, a dostat se do celkem pohodového vlivu americké armády. Je tu zmiňováno, že Američanům se do Prahy nechce. Oni chtěli, dokonce byl původní plán, že se americká a sovětská armáda setkají na řekách Laba a Vltava, ale pak začali Sověti lobovat a čáru o nutný kus posunuli. Dokonce z Prahy byla vyslána delegace k Američanům, kteří byli dvě hodiny od Prahy, ale z důvodu komunistických mocenských choutek nemohli. Přijde mi pokrytecké, že Češi nesáhli k žádnému odporu už předtím, ale až poté, co byla druhá světová válka jen dohrávána, pak vypuklo obrovské hrdinství všech, kteří šli celou dobu s proudem, je to strašné pokřivení povahy českého národa, které rádo kolaboruje a přizpůsobuje se a až když je skoro po všem, všichni začnou křičet a nevídaným způsobem se mstít. Je to ztráta soudnosti. Notabene podle filmu, který vyobrazuje komunisty jako neskutečné hrdiny, jsem nabyl dojme, že oni měli všechno špatně připraveno a jen se těšili na příjezd rudé armády, aby mohlo být vyzdvihováno nesmírné hrdinství komunistického odboje za pražského povstání. Z postav, které mě uvízli natrvalo v paměti: polská velká bojovnice Halina (Barbara Drapiňská), která na smrt vyhladovělá byla pořád neustále v akci, u všeho a předváděla pouze hrdinské činy, strážník Brůček (jakou jinou roli mohl mít v komunismu Jaroslav Marvan), pro kterého platilo kam vítr, tam plášť, velcí komunisté a neohrožení bojovníci Hošek (Jaroslav Průcha) a Kroupa (Vladimír Šmeral), trochu naivní četař (Robert Vrchota), vzteklý uhlíř na barikádách (Jiří Plachý), mladík Pepík Hošek (Antonín Šůra), který chtěl být hrdinou, ale měl obrovský strach, Kouba (Vítězskav Boček), který strachy utekl z barikády, ale to ho nezachránilo, ale dostalo do prekérní situace a pekař Lojzík (Vladimír Hlavatý), který se schovával mezi nejtenčími stromky a tu kulku pro něj určenou zastavil chleba. Film, který mě zhnusil svojí komunistickou propagandou skvělých a hrdiných komunistických bojovníků, jako jediných statečných ochránců Prahy, překrucováním skutečností. Film u kterého pouze ocením strach dotyčných, i když někteří ho neměli, neboť to byli komunističtí superlidé. (09.03.2010)

Drdovo sociální smýšlení a Vávrova precizní režie přebijí agitační nutnost doby. Skvělá akce, silné dramatické osudy jedinců - Halina v podání Barbary Drapińské je skutečně strhující - a celkové herectví drží u mě film v nadprůměru. Stejně tak Srnkovo hudba. Obraz lidské odhodlanosti a vlastenectví v té nejčistší a nejcharakternější formě. Vynikající válečný film. (15.09.2011)

Dobrý film, určitě lepší než Osvobození Prahy, ale místy poněkud nudný, za což ovšem nemůže ideologie, nýbrž jeho rozvláčnější druhá polovina. Co se týče bitevních scén a přestřelek, Otakar Vávra nikdy nebyl žádný Jiří Sequens, ovšem vždy udělal maximum pro to, aby to, co právě točil, bylo co nejatmosféričtější. Tentokrát se mu to povedlo třeba při výborné scéně pátrání po odstřelovači nebo při montáži se stavbou barikády, když si naštvaní a odhodlaní lidé v dlouhém záběru podávají dlažební kostky. Opravdu škoda, že se film po hodině tak nějak okouká a člověk už jen čeká, kdy přijedou ty vyhlížené ruské tanky (v tomto případě tedy ten ruský tank) a bude konec. A i když se mi hudba Jiřího Srnky líbila (ve finále krásně spojil vlastní tvorbu s československou a sovětskou hymnou), Zdeněk Liška pro novější Vávrovy válečné opusy složil přímo nesrovnatelně zajímavější věci. (05.11.2015)