Němá barikáda

Z dnešního pohledu se na filmu zub času podepsal, přesto rozhodně stojí za vidění. Otakar Vávra se tu ještě dost držel a bolševickou propagandu drží na rozumné míře a opravdová zmínka o hrdinných komunistech je tu snad jen třikrát. Za zmínku určitě stojí takřka autentická atmosféra spontánního nadšení, které v té době probíhalo, realistické kulisy a velmi dobré davové scény, které Vávra vždy uměl. Ruku v ruce s nimi pak jdou akční scény, které tedy nejsou nikterak velkolepé, ale hodně obstojné a asi mají hodně blízko k realitě. To, že tu prakticky chybí hlavní hrdina, se dá považovat za klad, protože pozornost je upřena právě na náladu doby a obyčejné Pražany, kteří cítili povinnost bránit své město. Snímek ale v určitých momentech hodně zastaral, a i když v něm není vyslovená vata, dost se vleče, tempo je zbytečně pomalé a stopáž malinko delší, než by měla být. Z obsazení vyčnívá určitě Barbara Drapinska, která splňuje všechny předpoklady pro tehdejší hrdinnou ženu, jen ta vizáž by po transportu z koncentračního tábora asi nebyla tak dokonalá, z mužů pak zaujmou nejvíc Vladimír Šmeral a Jaroslav Marvan. Škoda, že konec není údernější a místo dovršení osudů několika postav dostaly přednost archivní záběry vítání sovětských vojáků, to je ale nepochybně úlitba době. Němá barikáda dnešního diváka ničím nepřekvapí a význam má spíše z hlediska nějakého vývoje kinematografie, případně historie jako takové, nicméně zájemce vysloveně nezklame, jen je třeba disponovat jistou tolerancí a asi i znalostí. 60 % (25.10.2020)

Nema barikada je klasika v podani Drdovy knizky, a film ten se povedl taky na vybornou. Prvni slzu jsem uronil hned na zacatku, kdyz nestastne zastreli puvabnou Andulku (Vlasta Vlasakova). Potesila tez skvela Vasova, ale i hlavni zena, polka Barbara Drapińska. Bezvadny film o odporu prazanu, o obycejnych lidech...Marvan jako prvorepublikovy zkuseny cetnik je paradni a zamyslenihodnou figurou. Krasne udelany film. (30.01.2015)

Pro mě je to hodně tendenční dílo, které vykládá věci po svém a považuji to za oslavu pokrytectví a cynismu. Za jedinou kladnou věc považuji pouze krásné vyobrazení strachu, ať už všeobecného, nebo plynoucího ze situace. Němci jsou tu vyobrazeni jako neskutečné zrůdy, Češi na tom nebyli lépe, navíc válka není souboj gentlemanů, ale džungle, kde platí zákon silnějšího nebo lstivějšího, či zákeřnějšího. Navíc se Němci snažili utéci z dosahu sovětského, nejkrutějšího vojska vůbec, jejichž vojáci na osvobozovaných území znásilňovali všechno, a dostat se do celkem pohodového vlivu americké armády. Je tu zmiňováno, že Američanům se do Prahy nechce. Oni chtěli, dokonce byl původní plán, že se americká a sovětská armáda setkají na řekách Laba a Vltava, ale pak začali Sověti lobovat a čáru o nutný kus posunuli. Dokonce z Prahy byla vyslána delegace k Američanům, kteří byli dvě hodiny od Prahy, ale z důvodu komunistických mocenských choutek nemohli. Přijde mi pokrytecké, že Češi nesáhli k žádnému odporu už předtím, ale až poté, co byla druhá světová válka jen dohrávána, pak vypuklo obrovské hrdinství všech, kteří šli celou dobu s proudem, je to strašné pokřivení povahy českého národa, které rádo kolaboruje a přizpůsobuje se a až když je skoro po všem, všichni začnou křičet a nevídaným způsobem se mstít. Je to ztráta soudnosti. Notabene podle filmu, který vyobrazuje komunisty jako neskutečné hrdiny, jsem nabyl dojme, že oni měli všechno špatně připraveno a jen se těšili na příjezd rudé armády, aby mohlo být vyzdvihováno nesmírné hrdinství komunistického odboje za pražského povstání. Z postav, které mě uvízli natrvalo v paměti: polská velká bojovnice Halina (Barbara Drapiňská), která na smrt vyhladovělá byla pořád neustále v akci, u všeho a předváděla pouze hrdinské činy, strážník Brůček (jakou jinou roli mohl mít v komunismu Jaroslav Marvan), pro kterého platilo kam vítr, tam plášť, velcí komunisté a neohrožení bojovníci Hošek (Jaroslav Průcha) a Kroupa (Vladimír Šmeral), trochu naivní četař (Robert Vrchota), vzteklý uhlíř na barikádách (Jiří Plachý), mladík Pepík Hošek (Antonín Šůra), který chtěl být hrdinou, ale měl obrovský strach, Kouba (Vítězskav Boček), který strachy utekl z barikády, ale to ho nezachránilo, ale dostalo do prekérní situace a pekař Lojzík (Vladimír Hlavatý), který se schovával mezi nejtenčími stromky a tu kulku pro něj určenou zastavil chleba. Film, který mě zhnusil svojí komunistickou propagandou skvělých a hrdiných komunistických bojovníků, jako jediných statečných ochránců Prahy, překrucováním skutečností. Film u kterého pouze ocením strach dotyčných, i když někteří ho neměli, neboť to byli komunističtí superlidé. (09.03.2010)

To, co zmiňuje Tosim(Vávrovo slovo do zavřených Průchových úst), je sice pravda, ale v celém filmu je to naprosto zanedbatelný fakt. Drda se v hrobě rozhodně obracet nemusí, Vávra odvedl slušnou práci. Hrdiny jsou lidé, kteří stavěli barikády a ačkoliv je příběh vyprávěn pouze z jejich perspektivy, tak dám ruku do ohně, že vás zaujme. Až tohle zase bude nějaká televize vysílat, tak to klidně skoukněte. (07.06.2004)

Pro me velice povedene valecne drama. Za nejvetsi klad povazuji rok nataceni, tedy 3 roky po valce, kdy atmosfera osvobozeni byla jeste cerstva, nemusely byt pouzite repliky, s vyjimkou barikad byla Praha de facto pripravena pro nataceni... Ne vsude je nutnost hledat nejakou propagandu, socialismus byl prijaty masou lidi dobrovolne a na svem pocatku byl spontanne podporovan. Ne vsechny herecke vykony me oslovily, film je ale velice pusobivy a daleko lepsi nez Osvobozeni Prahy od stejneho rezisera. (14.03.2009)