Nezbedný bakalář

Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. (03.10.2008)

Štěpánek obviněn z kolaborace se v době po r.1945 bál i jít ven, protože jak sám píše, by jej lidé lynčovali (za rozhlasový projev po atentátu na Heydricha).Jakoby to nestačilo, ještě v době natáčení komedie mu umíral na záškrt 5 měsíční chlapeček.To že v tomto filmu vůbec hrál byla obrovská zásluha Vávry který na Štěpánkovi trval a protože měl snímek obrovskou odezvu, skončilo tím i Štěpánkvo pronásledování. (06.03.2017)

V dobách, kdy dalo se radovat z otevření českých vysokých škol po druhé světové válce, snad bych nadšeně výskal nad tím, jak byli ti, kteří hází vzdělání klacky pod nohy, zostuzeni. Nyní je však doba "nezbedných bakalářů" opisujících disertační práce a "profesores" omlouvajích toto bizarními výmluvami. Dnešek tak vrhl nemilosrdně jasné světlo na poněkud jednostranný pohled, ve kterém příslušnost ke stavu plně determinuje charakter člověka. Připočtu-li ubranou hodnotu redundantní milostné zápletky, vychází mi slabé ***. (12.10.2009)

Obsadit do filmu s kvalitním scénářem ta nejzvučnější herecká esa té doby, vesměs z Národního divadla, to byla záruka úspěchu a Otakar Vávra to věděl. Vznikla tak velmi jemná komedie, u které se nebudete smát od začátku do konce. Chvílemi se budete usmívat, chvílemi budete dojati a rozhodně se budete cítit dobře. (02.03.2007)

moje zaujímavosti: Vlastimil Brodský vo svojej autobiografii uviedol, že v tejto snímke bola jeho prvá filmová úloha, hoci si už predtým zahral vo filmoch Svet patrí nám (1937) i Bohema (1944). (dyfur) Film mal súťažiť na festivale v Cannes, bol však júl a chýbali scény, ktoré bolo treba natočiť v snehu. Tvorcovia to vyriešili tak, že ich nakrútili za pomoci naftalínu, celá scéna ním bola posypaná. Tieto zábery sa natočili za tri dni a tri noci. (dyfur) (27.09.2014)