Noční host

Otakar Vávra byl jedním z největších příznivců širokoúhlého filmu u nás a obhajoval ho i jako dobrý formát pro filmy výhradně psychologické, které jsou tolik zaměřené na člověka a téměř vůbec na spektakularitu. Režisér se svůj názor po příchodu širokého formátu do Československa snažil dokázat činy a natáčel jeden širokoúhlý film za druhým. Noční host je komorním snímkem par excellence – celý příběh se odehraje během jednoho večera v poklidné hospodě mezi čtyřmi postavami. Téměř žádné exteriéry, důraz na dialog a výkon herců (z nich nejvíc vyniká Rudolf Hrušínský). Vávra s širokým plátnem pracuje dobře, ví přesně, jak ho použít, aby „nezabil“ komorní atmosféru – málo stříhá, dialogy nesnímá způsobem záběr/protizáběr, ale zabírá obě postavy najednou a hlavně zajímavě využívá postranní dvojexpozice, které nám dávají nahlédnout do vzpomínek nebo představ jednotlivých postav. Téma holocastu a traumat, které si z něj člověk odnese, je zpočátku rozehráno velmi slibně. V polovině, kdy scénu opustí Huppert, a přichází mladá Jana, se bohužel celková koncepce tříští, začíná se mluvit o něčem zcela jiném a hlavně nezajímavém. Na konci je nuda dovršena milými slovy o ničem. (08.02.2007)

Herecká exhibice všech zúčastněných. Odmysleme si teď jakoukoli politizaci snímku, včetně doby o které to je, ale i doby ve které se to točilo. Rozebírat politické pozadí a důvody, proč je řečeno to či ono je zbytečné, jelikož my jsme v koncentráku nebyli a fašisti ani nacisti ve většině také nejsme. Zaostřeno na samotný film, jde o posezení u baru v podání trojky Vala, Růžek, Hrušínský. Náhodný host sudetský Němec Hrušínský zavítá kvůli poruše auta do baru, kde stráví čas v družném rozhovoru s místním inventářem restaurace, alkoholikem Růžkem a barmanem Valou. Postupně se všichni do rozhovoru a vzpomínek na válku vplétají víc a víc, až vzpomínky ožijí naplno a dojde ke konfrontaci. Problém vyrovnání se s válečnými útrapami je zde po všech stranách zjednodušen na maximum, ale jak říkám, o to vůbec nejde. Jde o to, že herci hrají své party famózně, skvěle režijně vedeni, a i tento film je ukázkou Vávrova mistrovství, před kterým již léta smekám. 100% (03.05.2011)

Jednoho večera 60. let přijede německý host do zapadlé české vísky. I když je přátelský dává gestem, mluvou i chováním najevo, že on je něco víc. 15 let po válce k nám Němci jezdili jako bozi a zase dávali najevo jak jsou lepší než ostatní z Evropy. Plnou hubu: co jsme to jsme si = zapomeňme na to ! Mohli si nás všechny koupit a Češi jim lezli do zadku a Češky do postele. Ale tentokrát německý host narazí na hostinského, který zažil koncentrační tábor. Nééémec ale není vůbec šokován, protože lágr bral jako nemocnici, pro zocelení slabých. Arogance cizince je obdivuhodná, ale lidi nezapomínají a každého si koupit nemohou ! Rudolf Hrušínský jako německý návštěvník mi bral dech. Dokázal ve mně probudit takovou nenávist k těm, co si myslí o sobě, že jsou nadlidi. Za povšimnutí určitě stojí také mladé trdlo Jana Hlaváčová. (22.09.2010)

Kvalitně natočená i zahraná politická agitka. 1)  Dialogy by dobře odpovídaly filmu natočenému o deset let dříve. V roce 1961 už jsou kapku za hranou, ale nemohu jim upřít zajímavost. Mou pozornost upoutaly. Divadelní hru spoluscenáristy Ludvíka Aškenazyho jsem nečetl a nemohu tudíž srovnat._____ 2)  29. dubna 1961 v 19.00 v motorestu u silnice z Prahy do Benešova nikdo není. Venku prší a občas projede nějaké auto. Vhodný čas pro horor anebo pro mudrování o životě. Parádní atmosféru 50letý režisér Otakar Vávra navodil, ale poté nevyužil. Nicméně určité napětí po celou dobu tam bylo._____ 3)  Výbornému hereckému obsazení vévodí 41letý Rudolf Hrušínský (německý podnikatel Huppert původem z Jablonce)._____ Kvalitní výkon odvádí i 35letý Jiří Vala (hostinský Kalous), 43letý Martin Růžek (opilec Remunda, který posléze porozuhodně vystřízliví, asi aby mohl hrát roli toho rozumného) i 23letá Jana Hlaváčová (hloupá studentka Jana), jejíž postava mi přijde poněkud nadbytečná._____ Malou roličku přidělil režisér i budoucímu emigrantu do Rakouska, 24letému Jiřímu Štíbrovi (zamilovaný hoch)._____ 27letý budoucí major Zeman je teprve praporčíkem, tedy po sovětsku staršinou, jmenuje se Vítek Hrabal a stavuje se v motorestu na Pomo (pomerančovou, i když spíše mrkvovou limonádu)._____  4)  Zaujaly mě dobové ceny. Pokoj pro Němce stál 12 Kčs. Oprava Mercedesu, vykonaná mechanikem doslova na koleně u motorestu, přišla na 92,60 Kčs s potvrzenkou anebo na 20 Kčs bez ní. (07.11.2023)

“Jo, súdruh praporčík, život je, když nevíte, co bude zejtra. Podle plánu není žádnej život… Podle plánu není žádnej život. Nic se nedá naplánovat. Stačí jediná noc. Jediné setkání. Jediná, nevhodně pronesená, věta. Jediný neuvážený čin. Celý život, změněný v jediném okamžiku. Vynikající drama. Napětí do posledního okamžiku a nevydechnete úlevou... (11.10.2015)