Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Ladislav Chudík, Jaroslav Mareš, Karel Höger, Andrej Bagar, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Antonie Hegerlíková, Jiří Plachý st., Jarmila Bechyňová (více)Obsahy(1)
Český film, natočený podle románu laureáta státní ceny Václava Řezáče, zachycuje první měsíce osidlování našeho pohraničí českým živlem. Nástup je oslavou tvořivé práce českého lidu, který začal budovat své pohraničí s bezpříkladnou houževnatostí i obětavostí. Pohraničí v té době bylo výhní, v níž se kalily tisícovky charakterů. Toto kalení charakterů v neustálých srážkách s odpůrnými živly německými i českými z řad reakce, je v Nástupu skvěle ukázáno v situacích, v nichž český člověk dokazoval své organisační schopnosti, sílu svého vlasteneckého vznícení, rozmach svého pracovního elánu. Film pochopitelně nevyčerpává všechny problémy, které jsou odkryty v románu, zachovává však důsledně jeho základní linii a patří k úspěšným dílům naší kinematografie. (Filmový přehled)
(více)Recenze (60)
Co je hlavní myšlenkou „Nástupu"? Není to odsun Němců, jak se zdá na první pohled. To by byl velmi povrchní výklad. Hlavní myšlenka „Nástupu" tkví hlouběji. Je to oslava průkopnické práce českého člověka, který takřka z ničeho, jež mu bylo zůstaveno, přetváří zemi, jež mu po historickém právu vždy náležela, ve svou opravdovou vlast. A to bylo umožněno — slavným bojem sovětského lidu proti fašismu, tím, že Sovětská armáda osvobodila naši vlast. — Vzpomeňme, kdo, jak a proč šel do pohraničí. Bylo tam třeba lidí morálně silných i obětavých i vytrvalých; a s nimi se svezl i lecjaký zlatokopecký koukol. A lidé slabší, pokud nebyli docela zbabělci a neutekli v prvních dnech, v pohraničí vyrostli, zesílili, uvědomili se. Tyto hlavní skutečnosti zachycuje „Nástup". Jak český člověk z lásky k vlasti a k lidu překonává všechny překážky, aby pro svou vlast a pro svůj lid zabezpečil klidný a bohatý zítřek — to je myšlenka „Nástupu". Vávrův film je přepisem úspěšného Řezáčova románu. Pominuv vše podružné v románu, zachoval zásadní jeho linii. Pravda, na některých místech je třeba znalosti románu, aby divák snáze pochopil, proč se vývoj postavy nebo i události bral právě tím a ne oním směrem. Ale je pochopitelné, že při takovém bohatství, jaké skýtá román, muselo být leccos oželeno, leccos jen naznačeno, měl-li být zachován smysl, mělo-li být řečeno to hlavní. — Připočtěme pozoruhodné herecké výkony jak kladných, tak záporných postav, které představují většinou přední naši herci, u Vávry obvyklou pečlivou a promyšlenou režii, krásný obraz V. Hanuše a máme zhruba hlavní kvality filmu, které z něho činí dílo, stojící čestně mezi předními projevy našeho filmového umění. Filmový přehled 23/1953 ()
Milé děti, soudružky a soudruzi! To se vám takle jednou vydali do sudet ukradeným autem záporák Hoger, fanatický klaďas Chudík a naprostý blb Mareš. Všichni na rukávech RG. Ne že by znásilňovali němky a kradli jako ostatní soudruzi, to ne. Přijeli do Grunwaldu znárodnit textilku. Jenže ouha, málem tam přišli o kejhák. Jenže Rudoarmejci, ti jsou všude a naše soudruhy z bryndy vytáhli. A pak přijela již kynoucí Hegerlíková, nadržená jako každá komunistka a vyčetla chudinkovi Chudíkovi, že prvně měl založit stranu! No jo ale kdo by tam byl, když i pošťák je fašista? Chudák Chudík jí byl zavlečen do postele a tam zprzněn. To Vávrovi vystříhali. Pak se objevil oficiál Smolík a přečetl si usmolený Komunistický manifest. Měl z toho orgasmus. Jenže kdoví, jestli to nebylo senilitou. Taky prochladl na barikádách a byl již v letech. Všichni v tom filmu mi připadali jako sjetí perníkem. Až na Hogera. Von není v partaji. Von stranu podved a myslí si, že bude majitelem továrny. No to neee! Soudruzi s ním zametou s reakcionářem zasraným! Vše je lidu, hajzle! Kouzelný akčák z pohraničí, skvělá režie. Doufám že Vávrovi na nebesích je ještě dnes stydno! ()
Ve sve dobe se urcite jednalo o velkofilm s velmi optimistickou predstavou o novem ziti v Ceskoslovensku. Nastup je natolik agitacnim dilem, ze bych ho bez vahani zaradil mezi povinnou osnovu pro stredni skoly. Bohuzel ci spise dikybohu nemohu z vlastni zkusenosti rici, jake byly skutecne nalady mezi nasim obyvatelstvem na konci valky. Jsem vsak presvedceny, ze tak nejak to skutecne vypadalo a pro jistou autenticitu zvysuji hodnoceni. Vyborne herecke obsazeni, jen herci v rolich soudruhu neuveritelne prehravali (polibky, podani rukou, mimika pri vyslovovani jistych hesel atd.). Po technicke strance je film temer dokonaly, to uz se vsak u Vavrovych filmu opakuji. Film ma co nabidnout a nenudi, to tedy v zadnem pripade! ()
"Zase nás zachránili Rudoarmějci...od dneška jsem rudej a nikdo už mě nikdy nepřemaluje, vezmete mě do partaje?" "Jakej bys ty byl komunista, ty maloměšťáku, ty jsi zvyklej na syslý život..." Směje se Ladislav Chudík. Jestli bych měl do svého seznamu nikdy nezodpovězených otázek přidat další položku, byl by to nepochybně názor samotného Vávry na tento film. Při sledování se mi neustále vybavovalo srovnání s dnešními "zaprodáváním se" herců v záměrně stupidním tajtrlíkování či reklamní propagaci čehokoli. Dnes je to touha po udržení vysokého životního standardu, tenkrát možná herecky i životně existenční záležitost. I když nepochybuji, že pro některé současné celerblitky je život v luxusu také otázka přežití, možná i daleko důležitější. Zde máme bolševickou propagandu v nadprůměrné režii a stejně laděným herectvím. Jde jen o to, co tam ta částečná herecká elita předvádí a co jim leze z úst. Dívat se na Smolíka, jak pěje ódy na komunistický manifest a s klidností profesora Málka (Princip) vybízí k socialistickému soužití na způsob Sovětského svazu, je pro československého fajnšmekra jednadvacátého století, majícího přehled v dějinných událostech Československa, rozhodně utrpení, ale kvality filmu z hlediska řemeslného kumštu rád připočtu k dobru. A že by podobně naivně nadšení i charakterově pokřivení (Karel Höger to tentokráte odnesl) ve své době neexistovali? Jsou mezi námi i teď. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (3)
- Když se Otakar Vávra vydal do míst, kde vznikla kniha Václava Řezáče, zjistil, že lidé říkají něco jiného, než bylo zachyceno v příběhu. Když na to autora knihy upozornil, ten mu odvětil: „Já přeci nepíšu pro lidi, ale pro stranické sekretáře.“ (sator)
- Točilo se v Perštejně, Kadani, Perninku, Smilově a Krásné Lípě. (sator)
Na rovinu. Ta hvězda je za ty kulisy filmu ve kterých se odehrává a těmi je odsun německého obyvatelstva z pohraniční a za barvu. O odsunu však tento film rozhodně není! Tato politicko - propagandistická svíčková měla naprosto jasné cíle. Bodrým komunistům a práce lačných dobrodruhům ukazoval film, že jsou oblasti kde jej jich třeba a kde mohou být národu prospěšní. Problém s bydlením v těchto oblastech neexistoval. Národní výbor každému přidělil byt či dům po odsunutých Němcích (nebo před odsunem Němce z celého velkého domu stěsnal do jedné cimry) a hned bylo kde bydlet pro nové kolonizátory a osadníky. Nebo rovnou nabídl, ať si nově příchozí vybere svojí chalupu... Přesto přeze všechno se do vysídlených oblastí (a často od civilizace odříznutých) lidem moc stěhovat nechtělo a tak tam později strana posílala lidi spíše za trest. Je paradoxem, že řada nových hospodářů která před válku pracovala jako rolníci nan statcích bohatých sedláků si mohla nakrátko připadat jako vlastní pán. Měli v majetku statek či chalupu, pole, kravku... Paradoxně pak o to vše zase přišli při následné kolektivizaci a vzniku zemědělských družstev... Parta tří králů z v čele s chudákem Chudíkem přichází do obce Grünbach s MP40 na jednom rameni a rudou páskou RG na ruce druhé... Všichni nejsou komunisty, ale všichni mají nějaký zájem v obci. Máme zde přesvědčeného komunistu a čističe obce od ukrytých nacistů Chudíka, jeho soudruh Mareš je opravář aut a chce provozovat autodílnu a třetím králem je Karel Höger, který rozumí textilu a má uvést do provozu opuštěnou textilku. Ten však posléze právě proto, že není komunistou ve své úloze selže. Textilku zprovozní, ale začne si hrát na nového továrníka a s původním majitelem spřádá plány jak se vyhnout znárodnění podniku. Jelikož však mezitím vznikne v nově přejmenované obci na původní svůj název Potočná buňka KSČ je Högrovi tento plán překažen. Do obce přichází jak na žádost národního výboru, tak samo o sobě nové obyvatelstvo - zprvu po jednotlivcích. Máme zde nové textilní pracovníky, kované komunisty v čele s Antonií Hegerlíkovou (z níž jsem fakt nevěřil) nebo postavu poštovního oficiála v podání Smolíka. Zde mi bylo skutečně (hlavně za něj) smutno. Tento herec s velkým H, kterého mám zafixovaného jen jako herce charakterních rolí (počínaje Pánem Bohem) zde neskutečně trapně dojde ke konci snímku k poznání - co je být soudruhem a jak úžasná je KSČ.... Nesmíme zapomenou ani na neustálé utvrzování všech o tom, že nebýt Rudoarmějců nemohli by začít znovu budovat nový řád a pracovat pro svoji novou a čistější zemi...Rudá armija se svým bodrým a vždy dobře naladěným ale moudrým kapitánem (Soběslav Sejk) také jako zlatá niť protíná celý snímek. Tu se vždy objeví aby na poslední chvíli hrdině pomohla proti werevolfům, tu se kapitán zastaví jen na kus řeči aby pronesl nějaká ta slova podpory, tu aby poradil.... Aby to nebylo jen o propagandě, sledujem zde vznik nových manželství většinou mezi členy RG a dcerami nově příchozích. Otcové samozřejmě vida jak řádní a pracovití soudruzi jsou nikterak neváhají a sňatkům nebrání. Máme zde i pár dobrodružných scén, kdy nacisté schovávající se porůznu v obci (Vášová, Lukavský) organizuje mezi Německým obyvatelstvem sabotáže. Převádí se dobytek za hranice ČSR, nově příchozím se tráví dobytek či jinak škodí (to je dle skutečnosti a známé jsou i případy žhářství). Národnímu výboru dojde trpělivost a požádá Rudou armádu o odsun Němců. Ten proběhne a v Potočné a Oudolíčku zůstanou prakticky jen komančové a nakrátko Karel Höger jež je posléze místa ředitele textilky a zlatého dolu zbaven. Ke konci snímku se opět objeví kapitán Rudé armády aby se rozloučil. Rusové vidí, že zde jde vše jak na má, v úřadech jsou slušní lidé a tak jich zde není třeba. Jsme ujištěni, že kdykoliv bude třeba je tu Sovětský svaz a Rudá armáda aby nám pomohla. Nato Hegerlíková vypukla v pláč a já z ní už málem také. V závěru vidíme jak lid se loučí se slzami v očích s odjíždějícími bratry. Obrovské obrazy Lenina se Stalinem nejsou jen na okolních budovách ale i na vojenských autech odjíždějících osvoboditelů.... Po francouzáku Chudíka se Sejkem mi už bylo zle, to už ale naštěstí nastal KONEC. Tento film je takovým úvodním budovatelským filmem všech těch dalších, kdy už se znárodňovalo, plnil plán a honili tajní agenti... Bylo mi stydno a smutno, když jsem viděl jak naši slavní a vynijkající divadelní herci Smolík, Štěpánek atd... chtě nechtě se museli také omáchat a opatlat v tomto hrozném snímku. Nebo nemuseli ? () (méně) (více)