Cena za něžnost

Musím tedy říct, že takovou sodu jako jsem dostal v poslední čtvrtině jsem rozhodně nečel. Ano, opět ta věta musí přijít, ale dneska se prostě takové záležitosti rozhodně netočí, přestože jakmile se objeví na scéně Nicholson, nejen mě jistě naskočí na mysl jestli nejde o nějaký prequel Lepší pozdě nežli později. Každopádně herecky se jedná o extratřídu, kde DeVito je prakticky neviditelný a Lithgow nehraje vyšinutého magora. Scéna na konci, kdy se na sebe naposled podívají matka s dcerou, ve mě zůstane již navěky. 80% (04.09.2024)

Učebnicové hořkosladké rodinné (melo)drama, v podstatě dokonalý mustr pro všechny ty uslzené cajdáky z Hallmarku. :-) Podobným filmům se vyhýbám jak Miloš Zeman nealko nápojům (a to i když dostanou hromadu Oscarů), ale tenhle je opravdu dobře napsaný, s citem natočený a skvěle zahraný. Od Brookse však mám i tak (mnohem) raději Lepší už to nebude, kde navíc taky (oscarově) hraje Nicholson, ale má tam hlavní (a ještě o dost lepší) roli. 75 % (22.12.2020)

Je fascinující, kolikrát se Cena za něžnost už už málem sklouzla do tekutého písku citové vydíračky, ale nikdy ne úplně. Takové filmy opravdu nevyhledávám, ale tohle je čestná výjimka. Vkusný sentimentální film, opravdu. Pokud se vám zdá, že už ve spojení "vkusný A sentimentální" je určitý rozpor, pak neztrácejte čas, není to film pro vás. V opačném případě se připravte na (podle mého názoru) nejlepší herecký výkon Shirley MacLaineové. Její postava projde v příběhu docela zásadními proměnami, ale Shirley to netlačí do hollywoodského klišé ode zdi ke zdi, vychází to úplně plynule a přirozeně. 80% (23.01.2006)

Hlavní role nebo vedlejší? Je to jedno - tenhle pozoruhodný herec doslova magneticky přitahuje veškerou pozornost, ať už má ve filmu jakýkoliv štěk.. Jack Nicholson je legenda, po které jednou zůstane velká díra!! Na svou dobu místy odvážné drama (pořád jsme na poli hollywoodského kousku), ve kterém sledujeme jeden komplikovanější vztah matky s dcerou, která postupně vylétává z hnízda. Poměrně klišovitý kus, který nešetří sentimentem i prudkými zvraty (které ovšem příliš nefungují), může za úspěch děkovat zejména hercům. Bez nich by se plácal v průměrných vodách. I tak do nich při vší úctě k tvůrcům víceméně patří. Role Oscarem oceněného Nicholsonem byla důležitá, ale přece jen okrajová. Znovu byl výborný, ale vynikající jako jinde (kde si cenu zasloužil spíš) nikoliv. Nicméně tenhle kritický i kasovní úspěch znamenal jeho návrat na špici. Do té doby televizní scénárista James L. Brooks poprvé režíroval vlastní celovečerní látku, shrábl rovnou tři sošky (produkce filmu, scénář a režie), ale obávám se, že jde o jeden z oněch akademických přehmatů. Napsal poměrně ploché postavy, které dostávají zajímavé obrysy až s příchodem rodinné tragédie v druhé polovině snímku. Což už je trochu pozdě. Tři až čtyři, sorry. (07.12.2005)

Výborný film postavený na zvláštním vztahu upjaté a hyperprotektivní matky a její dcery, která je jejím pravým opakem. Vtipný film o citech a vztazích postavený na skvělých dialozích a hereckých výkonech MacLaine, Winger a Nicholsona (ten snad ani nemusel hrát, takhle si ho představuju ve skutečnosti:-). Závěr extrémně smutný (plakal jsem:-), ale finální vyznění filmu v duchu "life goes on no matter what" mne dojal a nakupnul víc než celých 90 minut přeceňovaného "životabudičného" filmu Harold a Maude. (17.06.2008)