Osvobození Prahy

Na okraj si znamenám glosu Jana Zábrany k normalizační kinematografii: "Pokud jde o mne, nebyl jsem od roku 1969 v kině na jediném českém filmu a ani v budoucnu na žádný jít nehodlám. To, co vyprodukují lidé jako Fábera, Ludvík Toman a Purš mě přece nemůže zajímat, musel bych ztratit respekt sám k sobě, kdyby mě to mělo jen na okamžik zajímat. Nebudu se přece chodit dívat na nco, co se vydává sice za filmy, ale de facto jsou to anály cenzury okupovaného a policejního státu." (22.09.2023)

Vávrova lekce normalizačního dějepisu je dnes přes respektování chronologie událostí i vypíchnutí mnoha detailů (výkřik německého vojáka "Was ist denn los?" po vpádu do Rozhlasu, likvidace německého tanku před staroměstskou radnicí, ze země vstávající a následně zasažena dívka během masakru v Úsobské ulici, přibližně šest hodin trvající jednání s Toussaintem) použitelná zejména jako monumentální ukázka toho, jakým způsobem byl za komunismu překrucován výklad pražského povstání. Proti odlidštěným německým bestiím stojí usměvaví sovětští vojáci, jejichž příjezd představuje od začátku řešení všech problémů. Osvobozenecký boj proti okupantům vedli v první linii pochopitelně přesvědčení komunisté, kteří se navzájem oslovují zásadně „soudruhu“ nebo „soudružko“. Právě komunisté, vykresleni jako praví mučedníci, byli podle filmu po celých 6 let války hlavními nepřáteli nacistů. Řídícím orgánem povstání je v rozporu s historickými fakty Revoluční národní výbor, nikoli kolaborantská Česká národní rada, která z pohledu tvůrců naletěla planým slibům cynických Američanů a podepsala dohodu s Němci. Všem ostatním regulím je pochopitelně nadřazeno „právo revoluce“, neboť hnacím motorem povstaleckých bojů je vidina socialistické republiky pracujících. Posluhovači západních imperialistů jsou bandou pomatených zbabělců, základní povstaleckou tiskovinu představuje Rudé právo a nejvíc při osvobozování krvácela mytizovaná Rudá armáda, nikoli lidé bojující na barikádách (nejvíc krve ztratí sovětský tankista). Poslední slovo tohoto strnulého velkofilmu, který vás za přetrpění hodiny interiérových diskuzí (oživených nanejvýš nesouvisejícím prostřihem na panorama Prahy) odmění hodinou stejně statických přestřelek v ulicích, nemůže zákonitě patřit nikomu jinému než Gottwaldovi. Hezky si to soudruzi udělali. 40% (05.03.2020)

Ani se nedivím, že můj oblíbený Radyo dal odpad. Hloupoučká komunistická lživá Vávrovina s Liškovou hudbou. Té se tradičně nedá nic vytknout. Herci tam nehrají, každý má jen pár minut vstupu. Jedna * za hudbu druhá za tanky svištící Prahou, na to už se prachy nikdy nedají dohromady. Smutně mě rozesmálo závěrečné zvolání: "Rudá armáda jenž nám přinesla svobodu a sovětský lid, jenž nade vše budeme milovat..." Já dodávám: přinesla, poněvadž už měla v plánu nám ji na dalších 50 let vzít, co to kecám navždy. A rád je nemám, pálit si to taky nebudu. (18.04.2012)

Jelikož tohle je jakési volné pokračování Sokolova, které považuji za mírně řečeno (nejen) historicky nepřesné a zmanipulované, platí pro něj stejná slova a hodnocení, které jsem použil u komentáře k Sokolovu. Ano, jistý zdejší kolega může namítnout, že oproti Ozerovovi je tento výjev přijatelnější, ale dle mého názoru je mnohem přijatelnější jeho pojetí, u kterého i naprostý laik vyprskne smíchy, než když historie je manipulována sice méně nápadně, ale o to více zákeřně (větší pravděpodobnost ovlivnění diváka). P.S. Co se týče srovnávání s americkými filmy - snímky jako Top Gun vnímám podobně a hodnotil bych je nejspíš stejně. (27.08.2009)

Vávra to po ideové stránce posral. Němou barikádu se mu podařilo ještě z části ustát, před rudou propagandou. Ale tady ne. Toto je politická agitka jak prase, všichni mimo rudých jsou hajzlové, či to poserou. A Rudá armáda je největší kamarád našeho národa. Fůj!!!!! Z čistě filmařského hlediska, je Osvobození nejslabším dílem jeho Novodobé trilogie. Nepodařilo se mu film správně uchopit. Zmateně kombinuje osudy desítek postav. Velmi špatné efekty a ani herci se moc nepředvádí. (20.05.2008)