Viník

Americká předělávka thrilleru Tísňové volání vyvolávala i kvůli vysokým kvalitám dánského originálu snadno pochybnosti. I kvůli pověsti amerických předělávek evropských hitů. V hlavní roli americké předělávky se sice objevuje Jake Gyllenhaal, režíruje schopný Antonie Fuqua a hlasové výkony propůjčili například Riley Keough, Ethan Hawke či Paul Dano, přesto snadno vznikali pochyby. Várka pozitivních ohlasů z Filmového festivalu v Torontu přitom začala slibovat, že americké The Guilty rozhodně není zbytečnou záležitostí a pochyby by snadno měli jít stranou. Bohužel první várky nadšených ohlasů vždy nezaručují jasnou výpovědní hodnotu.   Po nadšených ohlasech z Toronta je Viník zklamáním. I tentokrát většinu času sází americká verze na jednu místnost, jeden telefon a jednoho herce. Jake Gyllenhaal má v podstatě prostor jen pro sebe a dokáže opět dokázat, že jedním z nejtalentovanějších herců současného Hollywoodu. Krom menších rolí a vokálních výkonů je Viník v podstatě Gyllenhaalovou One Man Show, kdy Gyllenhaal do svého výkonu skutečně dává naprosto všechno. Jestli kvůli něčemu stojí za to Viníka vidět, je to právě Gyllenhaalův výkon.   Fuqua dokáže pracovat s atmosférou, rozhodnutí, že se kamera v podstatě většinu času věnuje Gyllenhaalovu obličeji pomáhá se jeho postavě dostat pod kůži, působí to skoro tak, že je divák přímo vedle Gyllenhaala a jeho náročnou službu prožívá s ním.   Scénáře se chopil Nic Pizzolaneto, autor mimochodem takového nenápadného seriálu jménem True Detective. Jeho scénář dle očekávání není adaptací dánského filmu 50: 50, s takovým hlavním hrdinou pracuje zcela jiným způsobem. Viník se celkově snaží útočit více na emoce, Tísňové volání bylo ovšem o poznání více vtahující a zajímavější. I s hlavním hrdinou ve finále pracovalo o poznání zajímavěji, Viník v tomhle ohledu zklamává a zamrzí to i kvůli faktu, že scénář psal právě Pizzolaneto. A momenty, kdy se to celé jaksi pokouší o sociální komentáře jsou vyloženě nefunkční.   V průběhu to vypadá, že i přes fakt, že se film odehrává většinu času v jedné místnosti s jedním hercům to celé bude vizuálně nápadité. Fuqua a kameraman Maz Makhani skutečně přichází se zajímavými vizuálními nápady, ve finále jich ovšem není zas tak moc. Časem se navíc vlastně definitivně ukáže, že i přes fakt, že nejde o kopírku 50: 50 je Viník pořád tak trochu film navíc, kterému nemá člověk důvod dávat přednost právě před Tísňovým voláním. Americká verze má sice skvělého Gyllenhaala, Tísňové volání ovšem mělo zase skvělého Jakoba Cedergrena a celkově v něm vše fungovalo o poznání působivěji. Americká předělávka samotný námět kdovíjak nepozměňuje, krom pár stěžejních rozdílů nepřidává nic nového. A i proto se jen tak nezbaví pachutě zbytečnosti.   Viník neurazí. Díky faktu, že trvá pouze hodinu a půl rychle uteče, má skutečně skvělého Gyllenhaala, v první polovině slušné vizuální uchopení a i hudba Marcela Zarvose slušně podporuje atmosféru, kterou Fuqua v rámci možností servíruje. V průběhu se ovšem definitivně ukáže, že Viníka svět nepotřebuje, protože po Tísňovém volání přeci jen nic nového nepřináší. Krom sledování fascinujícího výkonu Gyllenhaala vlastně snad neexistuje důvod, proč by měl někdo dávat před Tísňovým voláním přednost právě téhle americké předělávce. Pro neznalce původního filmu možná bude fungovat o poznání silněji, ta pravá kvalita ovšem v případě této látky pochází z Dánska....... (17.09.2021) (méně) (více)