Panenství

Na tehdejší poměry opravdu mimořádný film, který se zabýval zajímavou tématikou. V této době opravdu není otázka "panenství" v takovém rozměru aktuální. Nicméně tento film dává nahlédnout do nitra mladičké Lídy Baarové a jejímu zvažování, zda zachrání život milovanému a "obětuje" sebe a svůj život pro peníze, které by mu možná daly možnost života. (16.05.2010)

Celkom otvorené sexuálne harašenie v starom českom filme sa len tak nevidí a postavenie žien v práci by nezávideli ani v arabskom svete. Keď si odmyslím hlúpy úvod o vyhnaní z domova, nasleduje obstojný príbeh so striedavo naivnými a výbornými hereckými výkonmi. O nadržaných starčekov s chuťou na mladé mäsko nie je núdza ani dnes, len okolnosti už bývajú iné. Pár silných scén sa nájde, Tatry ako najvyššia inštancia záchrany zdravia je zaujímavá a ešte zaujímavejšie sú v takom starom filme skutočné prejavy autoerotiky. Len ma mrzí, že až tak márne to skončiť nemuselo. –––– A konečně, o jednoho muže víc nebo míň, na tom dneska nesejde. – Ale jen tak, bez lásky? – S láskou je to jako v Automatu. Každou chvíli přijde jiný host. –––– Kdo se utopí, tomu se prý zdají nejkrásnější sny. –––– Ono to málokomu dopadne tak, jak by si přál. Aby měl celý život jenom neděli a nikdy všedný den. A každý se s tím smíří. (16.09.2014)

Ten film není hloupý ani úplně naivní, jako mnohé prvorepublikové filmy. Celá škála slavných českých herců hraje výborně. Nejvíc se mi líbil charakterní majitel bistra Zdeněk Štěpánek. Ale i Adina Mandlová zahrála roli světácké a závistivé mladé ženy skvěle. Lída Baarová v tradiční roli naivky, o jejíž panenství jde, je taky dobrá. Celkový dojem nadprůměr. (07.04.2018)

Silný románový příběh z pera kladenské komunistky Marie Majerové si velice rychle získal své čtenáře, kteří příběh tragického ženství vnímali s pohnutím. V roce znovuvzkříšení Havlova Lucernafilmu vyvstala také otázka stejnojmenné filmové adaptace, která by poskytla potřebné finanční záruky pro možnost dalších projektů a zároveň představila veřejnosti i kritice jiný, než ryze komerční produkt. Režie byla po nelehkém zvažování svěřena Josefu Rovenskému, který ve spolupráci se scénáristy A. J. Urbanem a čtyřiadvacetiletým Františkem Čápem stačil připravit realizaci, ale záhy vážně onemocněl a několik dní po premiéře filmu nakonec i zemřel. Nastalo dilema, co dál. Po jistých kompromisech nakonec Miloš Havel souhlasil s tím, aby se projektu chopil mladý začínající režisér a scénárista, šestadvacetiletý Otakar Vávra. Za tři dny kompletně přepsal scénář, přeobsadil několik hlavních rolí a za osm dní v ateliéru a dva v exteriéru film natočil. Z dnešního hlediska neuvěřitelný výkon. Vystřídání Rovenského Vávrou pak můžeme chápat i jako symbolický odchod příslušníků generace průkopnických selfmademanů, kteří sice výborně ovládali řemeslo, ale scházely jim umělecké předpoklady, kterými disponovali noví mladí a vzdělaní tvůrci. Vávra tu navíc výborně zužitkoval své zkušenosti z tvorby avantgardních snímků a často pracoval se specifickými prvky filmové řeči: filmovými zkratkami, montážemi a symbolickými detaily, které byly na svou dobu nesmírně inovativní. Téměř dokumentaristické obrazy moderního pražského automatu se prolínají s lyrickými metaforami jakou je například záběr otevřeného okna bytu mrtvého skladatele, v němž vítr pohybuje záclonami a nakonec rozfouká balíček tisícovek, které symbolizují zbytečnou oběť titulní hrdinky. Podobných metafor se ve Vávrově filmu objevuje víc, výrazná je sekvence Haniny cesty do bytu chlípného rady, lemovaná schodištěm s detaily nahých ženských soch a zakončená roztříštěním akvária s uvězněnými rybičkami. Do hlavní role Vávra angažoval Lídu Baarovou, tehdy již filmovou star mezinárodní úrovně, která v postavě osudem pronásledované dívky dokázala přesvědčit, že není pouhou kráskou bez talentu. Rozsahem menší, přesto namnoze výrazné, jsou rovněž výkony předních zástupců českého filmového Olympu v čele se Štěpánkem, Průchou, Boháčem, Kreuzmannem i Filipovským; ve vedlejší roli protřelé prodavačky Lily se objevila druhá největší hvězda té doby Adina Mandlová. Vávrův film, jeden z nejlepších v jeho rozsáhlé tvorbě, si dodnes kromě jiného zachoval jistou aktuálnost a do obecného povědomí přinesl mnoho z dosud nevyřčeného či utajovaného. Cena za dívčí nevinnost zůstává napříč dějinami i generacemi stále jednou z nejvyšších, jaké život vůbec přináší. (05.10.2008)

Tíživě tiché drama s vynikající a krásnou Lídou Baarovou a jako vždy více než zručnou režií Otakara Vávry, který prostě jako jeden z mála našich tehdejších režisérů dovedl natáčet opravdu světovým stylem. Obzvlášť se mi líbily jeho promyšlené dlouhé záběry - ten úvodní i ten ze střechy. A za scénu s rybičkami by se nemusel stydět ani Hitchcock. (18.09.2016)